Re: zvládání vzteku

Problém myslím je, že nemusíme vědět, co si z toho dítě odnese. Když dostane záchvat a já se budu tvářit, že nic a pak se ho zeptám na nějakou banální otázku (to u nás funguje jako rušič záchvatu docela spolehlivě) vezme si z toho dítě, že je mi ukradený jeho zoufalství, nebo že ho akceptuju i s tím hysterákem?
Myslím, že přdevším každej do svýho přístupu promítáme vlastní zkušenosti a prožitky, který ale nejsou totožný (jako my nejsme stejní). To samý dělá i JP, akorát to ordinuje jiným lidem jako univerzální pravdu