Re: Mám podezření na Aspergerův syndrom u syna

Kozlovko, já zastávám názor, že pokud matka není "echt hysterka" (snad rozumíš, co tím pojmem myslím), tak jednoduše vycítí,že je něco v nepořádku. Já jsem kombinace obojího - zažila jsem s nejstarší postiženou už tolik, že občas usuzuji jako "echt hysterka" a můj zdravý úsudek je zastíněn a je potřeba ho probudit např. některým vyšetřením, které nepovažuji za zbytečné, pokud se vyloučí nějaký "průšvih". Takhle jsem absolvovala s naším prostředníčkem psycho-vyšetření, protože je prostě "jiný" (ale u něj to směřuje k hypersenzitvní povaze v kombinaci s beraní:o) Jenže takhle malé dítě - 2,5 roku tehdy - nevyšetří jen tak nějaký psycholog. Musí to být fakt odborník, aby výsledek vyšetření byl vypovídající. Není tajemstvím, že jsem zastánce dr.Krejčířové, protože nám opravdu hodně pomohla - a nejen nám.
Ale ta má dlouhé čekací doby. Takže jak už tu padlo, určitě bych se obrátila na rannou péči od Aply. S vyšetřením u nich...nevím, jsou maminky, které jsou maximálně spokojené...já s nimi osobní zkušenost nemám. Ale určitě začni něco podnikat. Třetí rok je tak akorát na to, aby se přišlo na příčinu. Honba za diagnosou vypadá sice divně (může se okolí jevit jako paranoidní). Ale ve chvíli, kdy zjistíš, co je příčinou synova chování, máš i ty možnost se "přizpůbobit" a nechtít po něm věci, kterých není schopný jako ostatní zdravé děti...A pokud je jen "svůj", budeš ty klidnější, což mmch z vlastní zkušenosti vím, že se odrazí i na dítěti:o)
A nevím, zda ti někdo radil klasické kolečko - neurolog, ORL a k tomu ten psycholog. ORL i tehdy, pokud víš, že syn slyší...jednoduše to patří ke komplexnímu vyšetření "nestandardních" dětí...a někdy k údivu všech, může být příčina i tam...
Držím palce, je to běh na dlouhou trať. A když budeš potřebovat, osobně mi nejvíce pomohly vždycky holky z diskuse - já chodím tedy na poruchy komunikace - ale i u autíků je prima parta:o))