Re: Jak se vyrovnat sám se sebou

no já si vždycky myslela, že je to kec, ale musím přiznat, že co jsem se ,,začala mít ráda", stouplo mi sebevědomí, a začala jsem být vyrovnanější, tak je vztah úplně o něčem jiném. Dětství jsem měla úplně na hovno, a v dospělosti jsem sebe považovala za nulu. sice jsem to před okolím úspěšně maskovala, s lidma se scházela jen občas, aby to na mě nemohli poznat, byla jsem středem pozornosti, holka pro všechno, s nadhldem..a když jsme pak přišla domů, složila jsem se. Jednou mě jedna moje kamarádka-psycholožka chvíli poslouchala a pak jen řekla, no jo, KLAUNI PLÁČOU DOMA.... tolik pravdy měla v těch třech slovech. Bála jsem se chodit v sukni, neb jsem si myslela, že mám nohy jako z dachau, měla jsem neustále pocit, že kamkoli jdu lidi mě pozorují-jak vypadám, jak mám obří prsa (mimochodem mám 70 HH ) no a doma se to odráželo na vztahu. málo jsem si věřila, byla jsem neurvalá, podrážděná, nespokojená...a uvnitře jsem se cítila hrozně sama a hnusná. K tomu se přidalo hrozně moc věcí a když jsem pak polemizovala nad tím, jestli by neblo lepší úplně nebýt, zkončila jsem u psychiatra a psychologa. Nejvíc mi pomohla pychoterapie. Začala jsem se mít ráda, začala jsem být víc v pohodě, přestala jsem mít potřebu za každou cenu se zviditělňovat, abych dosáhla uznání, a manžel si začal všímat. Vztah je úplně o něčem jiném, a jsem hrozně ráda, že jsem s tím něco udělala.