Re: sociální izolace při nemoci dětí

je to psycho, když byly děti menší, byly furt nemocné (tedy, nic tak zásadního, jako ten tvůj, ale uši, chřipky, neštovice, rýmy a kašle, spojivky). Snad ještě horší, než být s jedním nemocným doma, je být doma s jedním nemocným a druhým zdravým, co se šíleně nudí, nic mu není a prudí. Jakmile se první uzdravil, onemocněl ten prudič a role se prohodily.

Ale, pokud lze, doporučuju nákup řešit nákupem přes net (tesco?) a opušťák využít k vlastní relaxaci, případně pěstovat virtuální kamarádství, třeba i večer s hezkou knihou potěší apod.

Moc dobře si pamatuju, někdy v polovině nejhoršího období, po asi 2 měsících více-méně doma jsem se den před Vánoci, asi ve 23 hodin při nákupu v Tescu (poslední dárky) úplně rozsypala. Uvědomila jsem si tu bídu - byl to můj opušťák, jsem si to užívala, že nemám žádné dítě v závěsu, a přitom se jedná o debilní, konzumní atd výlet do hypermarketu.

Užila jsem si s dětmi chorob hodně, ale nějak z toho vyrostly. Trvalo to, ale teď - klepu...

Tak se drž, zkus se nějak prostřídat s rodinou, ať jim vydržíš v kondici (duševní i tělesné