Re: jsem, selektivně.

Tchán to samé. Tvrdí, že jezdí pomalu, ale to je právě ta potíž. Jezdí tak pomalu, že ho nerváci předjíždějí všude možně, zatáčky a plné nevyjímaje. Cesta s ním je něco jako strašidelnej zámek
Jsem rodinný prudič, co se týče autosedaček. Prý "je to jen kousek" nebo "pojedeme pomalu". Vzali děti na Orlík přes Letskou křižovatku, dcera seděla uprostřed na dvoubodovém pásu a pod zadkem polštáře ze židlí
Takže jim děti vozím, kam můžu, pokud jede i synovec, protože švagrová to neřeší a když jsou u děti vzadu děti tři, prostřední prostě nemůže být v sedačce. Tak radši přivezu a odvezu. A mám klid (relativní ).
Jednou jsem chtěla dceři ukázat, jak to vypadá, když se zabrzdí při hodně malé rychlosti. Jela jsem jen podél branky, vůbec jsem se nestihla rozjet(10m). A šlápla na brzdu. Věděla jsem, že to škubne, ale fakt jsem byla překvapená, jaká je to síla, i když člověk nejede ani 20. No, holka si dala trochu bradu , asi 3x jsem se jí omluvila, fakt to nemělo být až takhle. Vypadala poučená. Říkám jí, když nemá rozum děda, musíš si to hlídat sama. No, a co myslíte? TEN SAMÝ DEN chtěla s dědou někam do vedlejší ulicea prý "mami, pásy nepotřebujem, my nejedeme daleko".