Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci

Dřív, než mě pomluví nějaká všímavá kolegyně, chtěla bych si povzdechnout, jak je to pro osamělého rodiče někdy těžké všechno zkombinovat. Včera jsem totálně vyhořela s kombinováním důležitého meetingu, který se bohužel opozdil, a vyzvednutím syna z kroužku.
Zachránila mě starostlivá maminka spolužáka, která potkala moje opuštěné dítě, naložila ho do auta, zavolala mi, odvezla ho domů a tam ho předala laskavému sousedovi, se kterým syn povečeřel a počkal na mě. Plán byl ovšem úplně jiný a totálně vybouchnul.
Zmítám se teď mezi pocitem vděčnosti, jaké laskavé lidi mám kolem sebe a jak mám šikovného syna, který to zvládnul i s domácími úkoly (bez gumování) a pocitem, že jsem tu laskavost snad zneužila, jak jim to proboha oplatím, a že bych si měla poradit sama a neporadila. Je toho někdy moc.
Povzbuďte mě, prosím, historkami, kdy jste s kombinováním vybouchli vy, i neosamělí rodiče vítáni.