Re: ahoj

se omlouvám, noční směny mi daly zabrat tak píšu až dneska

Vendy, jako miminko byl v pohodě, on moc neplakal, byl dlouho plně kojený asi do 9měsíců (odmítal jakoukoliv novou stravu-už tam by se to dalo poznat ale tohle dělá hodně miminek), pořád chtěl být na rukách atd..začal pozdě mluvit a mluvil hodně špatně, teda uvedu to přesně, on má aspergerův syndrom v pásmu vysokofunkčního autismu tzn že má vysoké iq, učit se učí dobře ale v ostatním je na tom hůř než tříletý brácha..k tomu má adhd, vývojovou dysfázii v expresi (porucha řeči).. takže do těch tří let krom řeči naprosto jako ostatní děti, něco dělal i dřív..ve 4 se naučil sám číst, byl vysazený na mapy, vlajky, lanovky-vše to má neměný řád což ho uklidnovalo, ve školce katastrofa-nechápal proč by se měl podřizovat atd..takže tak od těch 4let jsme tápali, první jsme byli v PPP kde mu dg adhd, potvrdila neuroložka a psychiatr, psycholožka..pak jsme to nějak neřešili protože as se diagnostikuje zhruba kolem pěti let, tak jsme chodili na logopedii atd a ono se to hodně překrývá, bývají stejné znaky ale třeba pro poruchy autistického spektra musí splnovat triádu pro diagnostiku a pak se ještě upřesnuje o jakou formu autismu jde..je jiný, na první pohled to nepoznáš, příjde ti jako chytrý kluk co vše ví ale upruděný, pořád mele svoje a on to prozkoumá do detailu, má rád svoje rituály atd atd..
Vendy, dám ti jednu dobrou radu...nehledej na dětech nic, protože potom uvidíš i to co tam není, dej tomu všemu čas, hodně dětí dozrává později, a to chození po doktorech nikomu moc nepřidá

Zuzi, no těžko říct, může to být adhd ale taky nemusí..jak se choval Honzíkův brácha v tomto věku? Je k neudržení, že něco řekneš a on prostě ne? Jede si pořád podle svých pravidel? Ty tři roky jsou divoké, Kubík je taky šídlo ale hyperaktivní není, poslouchá, stačí mu říct jednou a je klid..ale samozřejmě s bráchama dáblí, to je jasné..V obchodě mi dělá ostudu spíše Ondřej, ale na to jsem si zvykla za ty roky