Ahoj po hrozně dlouhé době!

A rovnou si jdu k vám ulevit, vypovídat se... i když mi je to hloupé, že po takové době sem napíšu a rovnou si budu "vylévat srdíčko", ale nemám to komu jinému říct, tak se prosím nezlobte.

Dnes odpoledne jsem s Davčou prodělali dost velkou hádku na téma druhé miminko.
Už mockrát jsem vám psala, jak to u nás vypadá, že já druhé dítě moc chci, přijde mi to naprosto přirozené a Davča nechce...I s ním jsem se o tom mockrát bavila,vždy říkal,že o druhém dítěti se můžeme bavit,až se konečně pořádně vyspí a odpočine si. Mám pocit,že jsem vždy mluvila o tom,že chci dvě děti, kdyby záleželo jen na mě, tak tři, takže pro něj žádná novinka.

Chápala jsem, že je unavený z práce a pak že když spíme všichni tři v jedné posteli na společné matraci, vrtíme se, Lea do toho občas kňourne, tak že se moc nevyspí... Občas jsem nabízela, že může přinejhorším se přesunout do obyváku,ale to vždy bylo zamítnuto, že by ho rušil filtr od rybiček, že je sedačka studena atd.

Pořídili jsme Leince svoji postýlku a začala spát v ní, ale s námi v ložnici (máme 2+1) a v noci se budila,že chce maminku a ruku,takže jsem chvílema spala v její postýlce s ní, pak už jsem si dala i matraci na zem a spala vedle její postýlky na matraci, abych Davču nerušila neustálým přesouváním s naší postele do její... Pak už ani moc nechtěl, abych spala s ním v jedné posteli, protože máme měkkou společnou matraci a vždy, když se pohnu,tak ho to zhoupne a probudí...

Abych to zkrátila, teď to vypadá tak, že Leu uspávám v ložnici, Davča je v obyváku na PC a když se rozhodne jít spát, přenesu Leušku do obyváku na sedačku a spím s ní v obyváku na sedačce, Davča v ložnici, ráno když v 5:50 vstává do práce, Leu zase opatrně přenáším do ložnice,aby ještě mohla spinkat a nerušil ji oblékající a snídající taťka.

Tahle situace se mi samozřejmě nelíbí, chci se svým mužem sdílet lože, takže jsme se teď domluvili ( můj nápad), že z ložnice uděláme dětský pokoj, přesuneme do něj všechny hračky z obyváku a centrum hraní a spaní bude tam a já s Davidem budeme spát v obyváku na rozkládací sedačce.Vyřeší se spaní a zároveˇi to, že mu vadí,že si věčně hrajeme v obyváku, kde má Lea většinu hraček a on když si chce odpočinout, musí být zalezlý v ložnici... Sama jsem navrhla, ať to tak uděláme, že si vždy se Štěpou a s Leou zalezu do ložnice=nového dětského pokoje, a Davča bude mít svůj klid v obyváku u PC, akvarka, na sedačce s čajem... Návrh přijat...

Dnes jsem opatrně začala s tím, že bychom tam mohli pak počítat i s místem na komodku pro Eliáška a Esterku ( námi dávno vybraná jména pro eventuální druhé dítě), říkala jsem mu, jak se vyspí, jak budu s dětmi v pokoji a on bude mít čas na odpočívání, jak budu s Leou třeba i o víkendech víc sama bez něj a vše a stejně pak odpoledne u prababi řekl,že druhé dítě nechce... Celé odpoledne jsem se trápila,myslela na to, co mám ještě dělat, aby změnil názor a když jsem přišla domů, už jsem se v ložnici rozbrečela, protože jsem dostala strašný strach, že ho nepřemluvím,že opravdu už nikdy nebudu nosit pod srdcem naše dítě, neporodím ho, neprožiji s ním dětví, že navždy budu mít jen jednu dceru a nevlastního syna, který je u nás čtyři dny v měsící a dvě noci v měsíci, že Lea nebude mít žádného sourozence na stálo doma, že nebude starší sestra, že bude po škole sama doma a společnost jí nebude dělat žádný sourozenec...prostě že zmizí ta možnost po větší rodině, po tom, že sevřu v náručí dvě svoje děti.
Davča za mnou přišel do ložnice, ptal se proč brečím, ale nedokázala jsem mu to hned říct, fakt jsem se bála, že mi zase seberu tu naději a než jsem se vysmrkala, utřela slzy a dokázala mu odpovědět, řekl mi, ať jdu do prdele a šel do obyváku.Když jsem za ním přišla, proč mi to řekl a proč se naštval, odpověděl mi, že když mu neřeknu proč brečím, tak ať vypadnu a nechám ho být u PC... Tak jsem se rozpovídala, bohužel i s pláčem, protože ta ostrá slova mě fakt ranila... a jeho reakce byla, že teď druhé dítě nechce, nezajímá ho, co chci já a že se klidně můžeme rozejít...Pak teda dodal, že tu přeměnu z ložnice na pokoj uděláme, ale ať to neberu jako přislib toho,že bude druhé, že se uvidí...

Přitom když se ho zeptám,proč druhé nechce, odpoví, že kvůli vyspání a únavě. Logicky jsem myslela, že když se vyspí a poslední asi tři týdny si vyspání chválí, tak že pochopí zase moje důvody...

Přitom mám pocit,že se fakt snažím být dobrá přítelkyně a matka. Ráno vstane a má na sebe nachystané ode mě od večera veškeré oblečení ( od slipů až po svetr), v chlebovce nachystanou snídani, na stole připomínku, že v ledničce si má vzít nachystanou svačinu do práce, občas jen nachystatný zavázaný sáček s odpadkami u hlavních dveří, aby je cestou do práce vynesl, protože kolem popelnic chodí. Večer když přijde z práce, už na něj máváme z okna, Lea natěšená, přijde domů, kde je každý den vysáto, vše na svém místě, nádobí v myčce, na koberci v obyváku akorát jedna hračka se kterou si Lea právě hraje, na stole nachystaná většinou teplá večeře, kolikrát i se zákuskem... takže se jen přezuje, vysleče bundu, zasedne ke stolu a hned ḿu ohřívám večeři, chystám pití, prázdné nádobí pak po něm uklízí... Pak jdem sám do sprchy ( Leu koupu sáma), občas si chvilku pohraje s Leuš, ale to ho o to musí sama poprosit nebo já ho poprosit... Mlíčko chystám já, do pyžamka převlíkám já a Leuš uspávám taky já, sotva s ní zalézám do ložnice, zasedává k PC...Když Leu uspím, uklidím hračky, nádobí, prostě vše... a tak je to každý den. Kromě úterka, kdy po práci chodí s kamarády hrát go, takže domů přijízdí až v 21:10, to už Lea spí, ale jinak je vše stejné...A pak jednou týdně většinou přijede z práce už v 15:30. Na to jsem vždy natěšená, jsem ráda, že budeme všichni tři spolu a pokaždé se to snažím nějak zpestřt a zároveň vymyslet nějakou akci, aby Lea viděla,že s námi taťka je, měla s ním nějaký zážitek a bylo to jednodušší i pro Davču, než abych seděli doma a Lea ho pořád "otravovala", takže většinou jsme někam jeli na kole, nebo si udělali delší procházku, teď jdeme většinou na bazén a do sauny...Neotravuju ho s hlídáním, nikam bez Leuš nechodím, aby ji nemusel hlídat... Hlídá akorát když musím 2x do roka na gynekologii nebo když je Lea nemocná a já se chci provětrat,tak jdu sama nakoupit,ale to jsem tak do 30min zpátky... Tak nevím. Nevím, čím víc mu to usnadnit, jak víc ho nechat odpočívat, jak být taková přítelkyně, aby s ní chtěl mít dvě děti...
Teď tu brečím a přemýšlím nad tím, co dělám špatně, čím se líším od všech mých známých a kamarádek, které mají dvě až tři děti ( jediná známá s jedináčkem je Evča s Valinkou), co je na mě tak hrozného.

Co si o tom myslíte vy? Mám ho nechat třeba i o víkendech víc samotného? Chodit třeba do Zoo, ven, k jeho rodičům bez něj... ZAse se bojím toho, že bychom se odcizili, že by Lea taťku téměř neviděla, že i mně by strašně chyběl, protože v týdnu odjíždí 6:40 a vrací se 3x týdně v 18:15, 1x týdně 21:10 a když to vyjde tak 1x 15:30, takže se strašně těším na společné víkendy a opravdu si ho užívám... Mám chuť ho rozmazlovat, podstrojovat, hladil, být milá... užívat si rodiny.

Moc se omlouvám za román, ale potřebuji to ze sebe dostat.