By mě zajímalo, kdo je na tom jak já. Chaos je mé druhé jméno. Prospívá mi řád a disciplína, ovšem to nějak nejsem schopná dlouhodobě udržet. Dělám všechno a nic. Druzí se diví, kolik toho stíháme, nevidí ale, co nestíháme a za jakou cenu vlastně stíháme... stres mi zkrátil život už o dobrých 20 let
. Přitom při lepší organizaci bych měla deset let zpátky....
V testu týmových rolí mi vyšlo, že srším nápady a mám energii, jsem tmelič týmu, ovšem nejsem vůbec dotahovač. Což znamená, že navrhnu, vymyslim, nadchnu druhé, ale v půli mi dochází motivace a na konci už je výsledek spíše průměrný, ne-li horší.
Mám to tak už od školy - začátky roku dobrý, tužky v penálu ořezaný, naskládaný podle barev a velikosti, sešity podtrhaný a s obrázkama(!). Konec roku - tužky funkční s bídou dvě, pokud jsem nepožádala učitelku, aby mi půjčila svou, sešit jeden na všechno.
Můj dotaz zní - stíháte s dětmi vše, co máte, pokud na vás sedí výše uvedené? My zatím ano(tužky pořád ořezané, kostýmy na besídky dodadné, úkoly máme všechny, lékaře stíháme - ale - musím zaklepat - moc je nepotřebujeme, ZUŠky zatím dobrý, občas pozdější příjezd). Jednou dcera neměla Slabikář, protože jsem jí kontrolovala tašku, Slabikář vyndala a už nějak nedala zpátky, no blbá nepozornost.
Vy všechno stíháte? Myslíte na všechno a všechno máte? Uděláte mi radost a popíšete mi průsery, které vznikly tím, že jste na něco zapomněli nebo něco nestihli?