Re: Imaginární postavy

mladsi syn mel cervene osoby v jeho pokoji na strope u svetla, ty tam jenom byly a nikam s nama nemusely.
pak mel dva psy - to jsem musela cekat az vybehnou z bytu, kdyz chteli s nama na prochazku, otevirala jsem jim kufr od auta, aby mohli naskocit a za jizdy jsem mela za ukol je napominat, kdyz hodne nahlas stekali. psiska to byli z rodiny, ale zrovna v imaginarni verzi bydleli i u nas.
v jeslich jsem to jednou v nejakem hovoru sdelila a vychovatel mi rikal, ze to je znamka toho, ze syn ma ke mne velikou duveru a proto mi sdeluje i takovedle veci. manzel pejsky neakceptoval, takze chodili na prochazky jen se mnou. a musim rict, ze mne to bavilo, pristoupit na tu "hru" imaginarnich psu.