Re: Školkové kamarádky

Přesně tohle bylo i u mojí dcery. A nechci Tě nijak strašit, ale bohužel to trvá do dnes a to je už v 6. třídě. Umím si dost dobře představit, jak ti je, protože úplně přesně to probíhalo u nás. Taky to byla dcera od sousedů, se kterými moc dobře vycházím a díťě nafrněný capouch.
S mojí dcerou jsem to zkoušela různě, nejdříve po dobrém, snažila jsem se jí poradit,poukázat na chování, jak se chová ta druhá holka a jak by se měla chovat kamarádka..... jako když hrázím hrách na zeď. Takže to šlo po zlé, protože já už na tu holku byla úplně alergická. Jenže nemůžu vychovávat cizí dítě, takže jsem dceři prostě zakázala návštěvy a hraní o víkendech venku s tím puchejřem, protože by zase moje dcera musela dolézat a možná by byla vzatá na milost.
To na nějakou dobu zhoršilo vztah mezi mnou a dcerou, protože jí štvalo, že nemám ráda její kamarádky a jsem zaujatá. Protože jsem ale o této reakci někde četla, byla jsem na to připravená a nijak mne to nevykolejilo. Na takovéto psycho-keci jak mluvit s dítětem, abych nenarušila jeho osobnost a vývoj jsem se vykašlala a pěkně od plic jí řekla, co si o tý holce myslím, co si myslím o ní, a že nechápu proč se má tak málo ráda a sama sebe si tak málo váží, že má potřebu dolejzat na touhle nickou.
Další 3 dny jsme byli obě ticho a řešila se jen škola a pak najednou nastal zvrat.
Dcera přestala chodit ven, seděla jen doma a četla si nebo něco vyráběla na PC. Když jsem se zeptala proč nejde ven, tak pomalu ale jistě se zní dostávalo něco v tom smyslu, že pochopila, jak jí ta sousedovic kamarádka plus ještě jedna další vyšplouchly a ona teď nemá za kým nebo s kým někam jít. Takže jsme dělali spolu na zahradě a doma uklízeli a asi tak po 14 dnech přišla ze školy, že má novou kamarádku. A tím že se odpoutala od puchejře, začaly za ní chodit další a jiné holky. A teď, má moje dcera, která kdysi prosila o pozornost jedné, plno kamarádek, které chodí hlavně za ní a né obráceně. Ta od sousedů se sice snažila odloudit ty nové kámošky, ale neuspěchla. A teď je ta, která dolezá. Moje dcera už za ní jde jen málokdy, třeba jdou venčit spolu psy. Ale z okruhu přátel jí vyřadit nehodlá. Mě těší hlavně to, že už se nemusím koukat na to, jak se nechá ponižovat a nemusí se doprošovat. Ale musela na to víceméně přijít sama!!!! Ikdyž to často rodiče bolí víc, než jí.