Re: Chtěli byste nahradit úmyslně zničenou věc?

A to je pořád něco,to bych tady takhle mohla jmenovat do nekonečna.Ona má pocit,že musí pořád někoho zachraňovat,i když to dotyčný nepotřebuje.Nedávno jsem tady v jedné diskuzi taky psala,že si za ní jezdila hrát jedna holčina,která k nám přijela z druhého konce vesnice(což je vzdálenost tak půl kilometru)a jen co dojela k nám,za chvilku přišla dcera,že mám holce dát něco k jídlu,protože má hlad.Tak párkrát jsem dala,pak už mě to štvalo,tak jsem vždycky už pak říkala,ať se Maruška jede najíst domů,že se pak k nám může zase vrátit.Nešlo mi o to dát jí kus chleba s něčím,kdyby u nás už byla třeba hodinu,dvě tři hodiny,považuju za normální že by jí vyhládlo,ale že k nám dorazila z domova a chtěla za pár minut jídlo,to mě pak dost začalo štvát.Kdyby se jednalo o chudou,asociální rodinu,chápala bych to,ale v jejím případě se vůbec nedá mluvit o tom,že by to byli nuzáci,co nemají ani na jídlo,je to zcela průměrná rodina.Měla jsem po čase pocit,že holka se k nám jezdí najíst.Snad se může najíst doma před odjezdem k nám.Za dvě minuty,než přejede vesnici,jí nemůže vyhládnout natolik,aby nutně musela jíst u nás hned jak přijede...Kdyby u nás byla tři hodiny,pochopila bych že má hlad a jídlo jí ráda dala.Vadil mi prostě ten přístup.Jako že...dojedu tam a tam a řeknu si tam o jídlo.Pak už jsem řekla dceři že Marušku u nás tímto způsobem živit nebudeme(taky sem už nejezdí).