Re: Pocit viny u dětí

Tak já se v podstatě smířila s tím, že u dětí téměř nic nejde samo od sebe. Ani úkoly, ani úklid hraček. Ona ta má žádost je v podstatě to samé co zákaz, ale je to jinak formulované. Až si napíšeš úkoly, můžeš.......... až si tohle uklidíš, můžeš............ Můj jeden syn nechce sám psát úkoly, pořád se rozptyluje apod., no tak jo - jdeme spolu, jenže jídlo se zatím samo neudělá, tak já ti pomohla, teď pojď prosím pomoci ty mně. A nějaký - mně se nechce, mě nerozhodí. No jo, to je blbý, mně taky ne, ale musím to udělat, tak pojď. A jsem vcelku obrněná, když je to rychlost šneka, hlavně že jde.
Dneska už jsou navyklí, takže to odsýpá - a to se týká veškerých prací v domácnosti a kolem domu, co po nich chci. Jen si hlídám, aby viděli konec - aby to pro ně nebyla činnost na celý den a stejně není hotovo.
Žádné odměnování za pomoc nebo výsledky ve škole.