Re: Práce vs. děti

Já jsem za bězdětna chodila domů jen spát. Jinak jsme s partnerem chodili po výstavách, divadlech, výletech, hospodách... Když se po 12ti letech narodil syn, byla to hodně velká změna a život se mi úplně obrátil. První tři roky jsem se absolutně plně věnovala jemu a nebylo to dobře. Skončila jsem jako psychická troska. Hodně mi pomohl návrat do práce, kdy jsem si užívala chvilky bez něho. Zase jsem ale měla výčitky, že se mu dostatečně nevěnuju, že je chudák celé dny ve školce... Časem se to ale nějak utřepalo. Syn byl stále samostatnější a já měla víc a víc času i jen pro sebe. Navíc začali fungovat moji rodiče, kteří do té doby moc hlídat nechtěli a které má syn moc rád. Vím, že je těžké přijímat rady od někoho jiného, každý si tím musí projít sám, ale věř, že i u vás se to utřepe. Sama píšeš, že teď se ti toho nahromadilo v práci víc, takže je přirozené, že máš výčitky, zvlášť, když jsou vánoce. Ale bude zase líp.