Re: Pravda nebo zdvořilost?

"Cokoli řeknete či napíšete, bude správně pochopeno jako výmluva."

To nevím proč, já, jak jsem napsala výš, si pozvání na narozeniny velmi cením, ale jsou situace, kdy jsme odmítli i byli odmítnuti a výmluva to nebyla ani jsme to tak nebrali.

"Asi bych napsala, že je mi to moc líto, ale syn na narozeniny nechce, ač pro to nemá žádný rozumný důvod a Ty sama bys byla pro."

Tak na takovouhle upřímnost bych asi neměla, a to ani jako ten, kdo to píše, ani jako ten, kdo to přijímá. Kdyby tohle někdo napsal mně, tak bych z toho vyvodila, že ten chlapeček mého syna prostě nemá rád, mrzelo by mě to a asi by to - ač to jistě není správné - ovlivnilo můj vztah k tomu chlapečkovi i jeho matce.

Zdvořilá omluva, ač by byla výmluvou, by se mě asi dotkla podstatně méně.

A jít na akci, kam se mi vůbec nechce, navíc s vidinou nutnosti reciprocity, to taky nechápu, proč bych do toho dítě měla nutit. Ano, v životě bude muset dělat spoustu věcí, které se mu nechce, ale snad stačí, když se to bude týkat pracovní sféry, proč by si to měl přetahovat ještě do osobního života?

Ale asi bych s ním napřed promluvila o tom, co taková pozvánka na narozeniny znamená, že je to vlastně taková podaná ruka, kterou odmítnout není jen tak, samozřejmě to lze, ale toho člověka, který tě chtěl potěšit, se to může dotknout, takže by to člověk měl udělat v momentě, kdy opravdu silně cítí, že NE, ale jinak je dobrý se nad tím trochu zamyslet.