Re: Dědictví jako jablko sváru?

Každý by měl vycházet z předpokladu, že nezdědí nic.
Ve šlechtických rodech dědil ten nejstarší a díky tomu se taky majetek v rodině udržel.

Co rodina, to jiná situace. Jen Kudla má vše nalajnováno rovnými čarami a diví se, že cesty života bývají klikaté.
V dnešní době slepovaných rodin, je to s majetkem a dědictvím daleko složitější. Mému staršímu synovi zemřel otec a dědil po něm vše. Nevidím tedy jediný důvod, proč by měl jednou dědit i po mně a proč by se s ním měl jeho mladší bratr v dědickém řízení dělit.
Já jsem jedináček a také nebudu po rodičích nic dědit. Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, kam a komu dají rodiče SVŮJ majetek. Je to jen a jen jejich věc. A že se díky absenci dědictví nebudu po zbytek života válet ve vile u břehu moře? No, holt nebudu.
A i kdybych měla x sourozenců a rodiče si přáli, aby vše dostal jen Pepa, tak jejich přání by mělo být vyplněno. A že Pepa nebude po pohřbu tahat ze šrajtofle prachy, aby spravedlivě podělil sourozence? Proboha, proč by to dělal?