Re: Dědictví jako jablko sváru?

Mě by zajímalo, CO konkrétně má ten člověk na mysli (když udělá nějakou sviňárnu, aby něco získal)?

Jako že bude mít třeba ten barák (a bude nadosmrti pohádanej s bratrem) a... a co?

Zlepší si životní úroveň? Konečně získá zahradu, po který celej život toužil? Bude bydlet někde, kde vyrůstaly generace jeho předků (a je to pro něj vysoká hodnota)?

Nebo je to tak, že to vůbec jako sviňárnu nevnímá, protože on má přece na to ze svýho pohledu PRÁVO, a jako hajzla, kterej ho podrazil, vnímá toho druhýho?

Protože je fakt, že to poslední si dovedu tak trochu představit - že by ten druhej udělal z mýho pohledu sviňárnu a já bych se vůči němu zatvrdila, ale spíš kvůli tomu pocitu toho "podrazu", tj. umím si představit, že bych řekla "sežer si to všecko a už tě nechci do smrti vidět", ale možná i "přece ti to nestrčím jen tak do chřtánu, budu se s tebou soudit", ale ani ne tak kvůli tomu, že bych to tak krvavě potřebovala, ale protože by mě štvalo, že by mu mělo jen tak na můj úkor projít nějaký chucpe chování (hypotetická situace - dva sourozenci, jeden dochová rodiče a stará se o ně, druhej se o ně nestaral, ale dělá manévry, aby dostal celej jejich majetek a ten první nic - tak v takovým případě bych se v roli toho prvního asi taky soudila, protože by mi přišlo nehorázný, aby ten druhej jen za svou drzost prosadil svou).

Ale v uvedených případech by rozhodně nešlo o "původně velmi dobré vztahy", jak padlo na začátku.