Re: Měly by dospělé děti sdílet životní úroveň svých rodičů?

Pro zakladatelku tohohle síleného vlákna:

máš opravdu velký talent obracet zcela význam napsaného,připisuješ mi něco,co jsem já osobně nikdy nikomu neřekla ani neudělala, vymýšlíš si,a nakonec ti do toho taky vůbec nic neni;ale zírám,kde bereš drzost mě věčně zde osočovat - takže ti musím poradit přesně to,co radíš zde jiným: aby si laskavě vážila svá slova a přestala mě bezdůvodně urážet a pořád se do mě navážet.A už si mě prosím nikde a nikdy více neber do své nevymáchané huby,když víš hovno.

Po své matce jsem nikdy žádné peníze nechtěla, to mi jen s lety dochází moje myšlenky,jak se vlastně ona chová/chovala; v době kolaudace našeho rd jsem o tom,že je to vlastně hodně bohatá dámy neměla ani čucha(hodně zrestituovala, vše spotřebovává sama - ano její věc,ale at proboha na nás,kteří máme jen to,co si vyděláme pořad nežadoní např. o chytrý mobil, at mi tak hloupě nepředhazuje,že jsme bohatí,atd.,atd.,at mi nevyčítá že ode mně dostává dárky v malé hodnotě a že si jí tedy právě proto málo cením - tohle je fakt pro mě hnus největší z hnusů,proč setak matka,navíc k jedinému svému dítěti takhle chová) a tak tady své myšlenky ventiluju nic víc ani mín.Když potřebovala,kdykoli jsem neváhala přijet 100 km a ráda ji pomohla - po operaci, s úklidem po malování,atd.,atd., a ona prohlásí u těch dárků,že moje činy taky nic moc Nejsem žádná světice,ale jsou věci,které teda hodně zamrzí, asi snad s věkem přestává být příčetná,jinak tomu nerozumím. Vše co jsme si pořídili bylo výhradně za námi vydělané peníze anebo bydlení formou úvěrů,které jsme spláceli bankám.Nikdy jsme neměli to štěstí,jestli se to tak dá vůbec nazvat,že bynám rodiče vůbec nabídli větší obnos peněz,jak tady mnohé píší. Měli jsme tu velkou kliku krom našeich shcopností,že jsme vše zvládli řešit za pochodu jen ve dvou - my dva s mužem.Se 2 dětmi.A byla to mnohdy makačka, to zas ano.Ale stálo to za to a klidně at nám socky závidí třeba i nos mezi očima!!!

Pokud jsou sourozenci,tak by se nelíbilo žádnému z nich, když je ten druhý bezdůvodně svými rodiči výrazně upřednostnován a aby jen ten druhý shrabával všechny nemovitosti. Ale je to zase volba a rozhodnutí tchánů,no a logicky jejich rozhodnutí nám nezbývá nic než respektovat a zrovna tak my máme právo se k tomu postavit jak my uznáme za vhodné a nám se to nelíbí, nic jsme jim špatného neudělali a jen se můj muž-jejich syn a jeich vnuci vlastně prohřešili tím, že se v životě snaží něčeho dosáhnout,a že jsou pracovití. Jejich dcera,to 2. věčně protěžované dítě, ta celý život na nich parazituje i se svým lenošným a věčně spícím chlapem, jejich 2 dcery jednou studují, podruhé se jim nechce,tak rozváží pizzy apod.,no a tcháni si je vydržují,vždyt sjou to vlastně chudinky, jak říkají, i když duševně i fyzicky jsou všichni ok. Prostě jejich vyvolené děcko byla vždy dcera,tak s tím člověk bohužel už nic nenadělá.To tady taky mnohé znáte z praxe.

Takže nakonec mi vychází, že opuštěná děcka,typu Kudly, kterých se pak někdo ujal a vychoval jsou na tom po této stránce vlastně úplně nejlíp - nemá jim co vrtat v lebeni,jak je možné,že snad mohou i rodiče svým vl.dětem úspěch závidět,předhazovat jim, jak jsou "bohatí" - co to vlastně znamená,že,...atd.,atd.

Jinak byl v této diskusi použit výraz,když by děti "živořily" - co to jako je? Pokud bych měla dítě fyz.nebo duševně nemocné tak tam je míra pomoci úplně postavena jinak a jinde,než u dětí zdravých, které tedy nemají v dospělosti důvod živořit a pokud ano,tak to snad jen v případě,že si to tak samy vyberou.

Velmi se mi líbil příspěvek od Anett,se kterou mohu jen souhlasit - zrovna tak to máme i my,jsme prostě samostatná bojová jednotka a neumíme si představit,abychom se za cenu peněz od svých rodičů nebo darů,nechali jimi ovládat - a ano, to ti naši vykutálení rodiče dobře ví a proto svou pozornost obrací úplně jinam.A dobře jim tak,nám je taky dobře.I když nás to mrzí.

pak tady velmi souhlasím s tím,kdo tu psal,že v rodině je síla,opora a že se má člověk na koho spolehnout - ano,tak to taky cítím a vím,že by to tak mělo být a líbilo by se mi to tak.Jenže člověk holt nemůže mít všechno.