Já magrátu chápu, sama si neví rady, za ty roky zkusila už asi vše a spousta rad, které tu zazněly, byly v duchu "u nás to šlo, u vás to musí jít taky, jen ty to děláš špatně". Copak nikdo nedokáže pochopit, že ty děti zkrátka nejsou stejné a neplatí na ně stejné věci a že opravdu může být dítě, které se chová hůř, než to, co máme doma?
Já jsem dnes ráno schválně zkusila se na naši situaci doma podívat jinýma očima a zkusila jsem hledat lepší cestu, aby ráno bylo klidné. No, nenašla jsem. Od 6,30 jsem dceru průběžně budila, tedy ona věděla, že má vstávat, tak abych ji neotravovala, tak radši sama průběžně hlásila, že už je vzhůru, a že už jde. Vstala v 6,45, přemístila se na pohovku, kde se dál povalovala. Já jsem mezitím připravila svačinu a snídani. Podotýkám, že jsem ráno měla dost času, tak mě to neobtěžovalo, chystala jsem jídlo i sobě. Když vím, že ráno čas mít nebudu, chystá si dcera svačinu večer sama. Přitom jsem občas prohodila, kolik je hodin a že už je čas se oblékat a snídat, aby zase nedošlo k tomu, že si nestihne vyčistit zuby. V 6,55 jsem už jen udělala "ehm, ehm", na to se mladá přesunula aspoň ke stolu. V 7,00 se šla oblékat, po dvou napomenutích si uklidila talíř ze stolu. V 7,05 ještě pořád seděla napůl oblečená. Mezitím jsem dvakrát zdůraznila, aby si nenechala na stole svačinu a peněženku. V 7,10 jsem připomněla, že nemá ponožky a že je čas čistit si zuby. V mezičase jsem ji viděla studovat leták z DM drogerie. 7,15 jsem říkala, že už je asi čas jít na autobus a ty zuby že si fakt čistit musí a i ty ponožky by to chtělo. Nato si hodila batoh na záda a chtěla jít na autobus. Vrátila jsem ji kvůli čištění zubů a pro svačinu. Pro ponožky se pak z chodby vrátila sama asi v 7,20, to už jí hodně tekly nervy, že nestihne autobus a byla na mne hnusná, jako by to celé byla moje vina. Pokud bych průběžně nic nepřipomínala, tak by vylezla z postele v 7,10, oblékla se a odešla. Bez snídaně, čištění zubů, česání, peněženku s kartičkou na bus a čipem na oběd by nechala na stole. Opakovaně vyzkoušeno.
Teď poprosím o rady, jak jinak to ráno dělat. Podotýkám, že z mé strany byly dnes všechny komentáře naprosto v klidu a že takové ráno je každé druhé, takže se za celé roky nepoučila z toho, že ona sama je nejvíc nervózní, když nestíhá. Celý problém je v tom, že zkrátka není schopná nějaké akce, až jí opravdu teče do bot, ale pak je nervózní, špatně to snáší a vylívá si vztek na ostatních a bohužel není schopná si vzít ponaučení z předchozích ranních hrůz. Pokud vstává s otcem, je průběh stejný, jen konec je nervóznější, protože on se dřív vytočí.
Takže jak na naše rána? Jako jediné řešení mne napadlo chodit dřív do práce, abych se tomu celému vyhnula
Bohužel na to nemám dostatečně chápavého zaměstnavatele a taky by dcera chodila do školy s nevyčištěnými zuby, protože by nakonec stihla všechny aktivity, kromě této jediné (chybějící svačina nebo ponožky by mi tak nevadily).