Re: Jak si vytyčit vlastní hranice s příbuznými

Koukám další výživná diskuse o Konvalince. Větu "pohlídejte polívku" považuju za jasné předání odpovědnosti za jídlo. V obdobné situaci jsem byla mockrát. Standardně se o to jídlo někdo postará. Ve většině případů by se někdo postaral, i kdybych nic neřekla. Zrovna u našich na návštěvě, kde se běžně motá 10 lidí, je to běžná situace. A kdyby se náhodou stalo, že 3 dospělí se tam motaj a nepostaraj se, tak je ještě sprdnu za neschopnost neb jsem držkatá . Házet vinu na Konvalinku mi přijde zcela mimo, neschopnej mi tady připadá její manžel.

Vytyčování hranic vůči nejbližším příbuzným je náročný. Se vzdálenějšíma nemám problém, kdyby ty tendence měli, beze všeho je pošlu někam. Mě to hlavně vyčerpává, ráda bych si odpočala, místo toho jsem nucena bojovat o pozici. Nějak se nikdy nedokázali zcela přenést přes to, že v určitém období jsem přestala být ta poslušná submisivní holčička, ke které jsem byla vychovávána, a dovolila si pustit z uzdy své cholerické já. Kdybych to neudělal, nejspíš bych na tom byla dnes podobně jako Konvalinka. Kdekdo by se po mně vozil s přesvědčením, že je to pro mé dobro. Zásadní pro udržení dobrých vztahů je, nejezdit tam na moc dlouho. V jednom případě dávám tak 4 dny, v druhém mám po jednom dni dost .