Re: Jak je to teda vlastně je s tou samostatností dospělých dětí?

Sovice:

"mám z tvých příspěvků pocit, že samostatnost (a ještě navíc samostatnost viděná tvým pohledem - což je pomocná ruka hledaná na vlastním rameni) je vysoká lidská hodnota, že nehledat pomoc primárně u sebe je povahová vada. "

Ano, to přibližně odpovídá.

"Takže lze mít pomoc a lze i žádat pomoc, pokud to ty druhé neobtěžuje, dělají to dobrovolně?"

To taky odpovídá.

"A ten člověk, který o takovou pomoc žádá, je OK? "

Ano, proč by nebylo v pořádku o cokoli požádat? Ale vadilo by mi, kdyby nepočítal s odpovědí "ne" nebo se pro ni naštval.

"Teprve když ji skutečně potřebuje, stává se špatným?"

Ale to jsem neřekla, do situace, že potřebuje pomoc, se může dostat každej. Ale za špatný považuju, když se do ní někdo dostává pravidelně a jsou to věci, kterým může zabránit.

" Takže třeba z tvého pohledu je ženská, která má pomoc 2 párů prarodičů a hlídání, kdykoliv si vzpomene, OK, protože by se bez něj obešla - ale v praxi ho má."

Ano, přesně tak, pokud je to tak, že oni jí ho sami nabízej.

"Kdežto ženská, která nabízené hlídání nemá a dovolí si výjimečně požádat babičku, které to není úplně vhod, už OK není, ač to hlídání nemá... "

na samotném požádání nevidím nic špatného, ale vnímám to tak, že i ta babička má právo na to, aby jí to nebylo úplně vhod. Samozřejmě by záleželo na konkrétní situaci, kdyby ji odváželi s akutním krvácením do nemocnice, tak bych odmítnutí pomoci od vlastní matky/otce považovala za špatný, ale předpokládám, že většina situací takto akutní není.

Pokud to má někdo takto, tak uznávám, že má oproti té první paní nevýhodu, ale jelikož jsou obě dospělé, tak nevidím nic špatného na požádání ani na odmítnutí.