Re: Společenský život psů a jejich pánů

No nám se zatím v chcíplé rybě nevyválel ani mopes ani kolie (u té by to asi bylo hodnotné ). Expert na válení je kokřice, s tou už jsem si užila. Naštěstí se jí za 12 let jejího života nepodařilo potkat chcíplou rybu .Ovšem exkrementy a podobné fujtajble potkáváme bohužel běžně.
Jedna Shiba inu blafe za jedním místním plotem okolo kterého chodíme, dokonce tam mají ceduli ve smyslu "objekt střežen Shiba inu" . Když máme na hlídání mopsici Amálku, která patří mé dceři (a teď momentálně blafe na ovce ve Skotsku), je pro ni Shiba jak červený hadr pro býka. Nevím, co si holky řekly a udělaly, každopádně Amálie už zdaleka pádí k dotyčnému plotu se zuřivým výrazem ve svém placatém čumáčku.
Na místní psí dálnici, to jest v tzv. aleji potkáváme pána s americkou akitou. Tedy spíše akiťákem. Vypadá jak medvěd a s Gastonem na sebe vrhají táhlé upřené pohledy. Vypadají jako ti pistolníci z filmu Tenkrát na Západě. S Barbuchou už se očuchali a v pohodě. Ovšem to Gastona nijak nepotěšilo, že mu akiťák očuchává harém a o to zavilejší pohledy po něm vrhá.
Do třetice k psím japoncům - soused přes dvě zahrady má Tosa inu, na toho má spadeno celá naše smečka, neboť je asi tak stejně velký, jako jich pět dohromady