Názory k dotazu Deprese

Pavli,

myslim ze jsi milujici maminka, ktera je jen moc vylekana ze svych reakci. Prichod miminka na svet je neco, co na vzdy otoci cely nas zivot vzhuru nohama a uvedomeni si zodpovednosti, kterou prebirame do svych rukou, je neco, co v nas vyvolava radu pochybnosti a nejistoty o nas samych jak a jestli zvladnem novou roli.

Nemyslim si, ze by si byla nepripravena, ale pece o novorozence je v pocatecnich mesicich opravdu natolik narocna, ze dokud se nestaneme mamou si to ani neumime predstavit.

Nejspis ty sama jsi unavena jeste po porodu, mozna se prida i jarni unava, a nedostatek spanku. Pamatuji si, ze nejaky cas po porodu jsem zmatene hladila prazdny povisly brisko a zmatene koukala na vysnene mimi, ze je uz tady s nami, a ne uvnitr, kde jsem citila, ze ma veskere bezpeci.

Myslim, ze neni az tak vyjimecne, ze ac syna milujes a bojis se o nej, zazivas trauma a dokonce uzkost z jeho place. Urcite nejsi na miminko sama, a neni ostuda pozadat okoli, aby ti v prvnich dnech, ba i mesicich pomohlo. Zatimco das malyho tatinkovi nebo prarodicum do kocarku na prochazku dat si koupel ve vane, nebo salek caje, kousek cokolady, odreagovat se u hudby ci knizky co mas rada, nebo si jen tak zdrimnout. Nemyslim si, ze by to nekdo videl jako tvoje selhani. Ovsem i tobe prochazky a cviceni udela dobre, endorfini v krvi ti zvednou naladu, uvidis. Vim, ze v tomto obdobi ti hodina volna utece jak 10min, ale uvidis, prejdou prvni 3 mesice, a zzijete si s miminkem vase rytmy, zvyknes si na ten kolotoc, ktery jak mimco poroste bude cim dal tim snaze zvladatelny a budete prozivat spoustu dobrodruzstvi ze vseho POPRVE - usmev, chytani rucickou, slova, kroky, ... uvidis kolik lasky ti vejde do zivota.

Otec meho ditete je Ital a stridave ziji s nim nebo v Cechach u rodicu, a v podstate od narozeni delam malymu mamu i pul tatu, vlastne i kdyz jsme s tatem pro jeho prac.vytizeni lezi 90% v peci o syna na me, a nekdy me taky chyta depresivni nalada, a mam v mysli plno veci, kterych se musim zrict, jak moc bych napr.chtela v klidu posedet s kamoskou nad vinkem, ale ... misto toho nemam klid ani kdyz jdu na toaletu.

dnes nas uz davno netrapi koliky jak u Vas, ale uvidis sama, ze to prejde. ikdyz uprimne vzdy prekonas jedno a prijde dalsi, ale spolecne to zvladnem, tak jako to zvladli nase mamy a tatove. Me se malej vzteka a chce byt velitel smecky, je tvrdohlavy - nebyla jsem pripravena na mnozstvi temperamentu ktere je uvnitr meho zlaticka, ale bojuji s tim ac taky tapam, zda jsou me metody spravne.

Drzim palce a doufam, ze ti me radky jsou aspon trochu oporou, myslim na VAS.

Myslim, ze by sis mohla promluvit i s pediatrem ditete, urcite ma zkusennosti a zna nejakou radu.

DULEZITE!!!!!
Hlavne PROSIM s miminkem NETRES, tohle by mohlo zpusobit otresy na mozku a vazne problemy detatku.

At hezky rostete.E.