Diskuze : Hlavní : Vztah k sobě

Moniko, taky mi to přijde drsné...ale píše to Koníček, takže...

Čumčo, ano, takhle vedeme i syna - my uděláme něco pro tebe, ty příště zase něco pro nás, prostě si musíme pomáhat a nikdo nemůže jen brát a být jen po jeho. Takže když chce, abych s ním jela někam za vlaky, tak řeknu, dobrá, v pohodě, ráda s tebou pojedu, ale vymysli tam nějakou zastávku, nebo zajímavost, která bude pro mě - takže on do toho zakomponuje kostelík, hřbitov, hrad, nebo prostě něco, co si užiju zase jen já. Protože já s ním zase budu třeba několik hodin někde stát a čekat, až mu to pojede.
Nebo chce od manžela, aby je s kamarádem někam přiblížil autem - tak manžel řekne, jo, v pohodě, rád vás tam odvezu, ale zaliješ večer zahradu, nebo uděláš něco, protože já pak budu večer už unavený a neměl bych na to čas, když pojedu s tebou. Na to, že je synek v pubertě, to funguje až obdivuhodně. Teď už mu to ani nemusíme říkat a sám přijde, že na výletě vymyslel něco pro mě a sám manželovi řekne, že potom udělá tohle nebo tamto.... My pro něj jsme fakt ochotní udělat hodně moc, třeba ve srovnání s tím, jakou podporu mají někteří jeho kamarádi, ale nemůže to prostě být jen jednostranné. Musí v tom být ta rovnováha, abychom se všichni cítili dobře a aby nikdo neměl pocit, že se musí pořád obětovat a přizpůsobovat jen on.

Myslím, že přesně tohle jsem dělala celý svůj dosavadní život. Ale poslední dobou moje životní zkušenosti dostaly nějaký spád a definitivně jsem s tím skončila. Vědomě jsem si svůj přístup k životu a lidem totálně otočila, takže můžu odpovědět NE.

Je mi úplně putna, jestli se moje okolí cítí dobře a odmítám za to přebírat odpovědnost. Hlavní pro mě je, abych se dobře cítila já. To je moje hlavní starost a bude to tak už do smrti.

Jediný, kvůli komu popřu smama sebe, aby se cítil dobře jsou moje zvířata, protože za jejich život jsem zodpovědná. Za nikoho jinýho už ne.

Výběr škol jsem také nechala na dětech, to by mě ani nenapadlo jim do toho mluvit.
Beztak by si do toho ani mluvit nenechaly, to už si nenechaly mluvit do života mnohem dříve.
Poslední směrování z mé strany proběhlo, když jsem je nasměrovala na konkrétní gymnázium a tam na konkrétní obory, dále už bylo vše v jejich samostatné režii.
Stejně tak zájmová činnost.
Z naší strany pouze padlo, že financujeme pouze pět, resp. šest let řádného VŠ studia bez prodlev, případné prodlužování už nepodpoříme.

moje mamka se mě ptá i 8 let před mým důchodem, kdy si udělám konečně tu vejšku
Doteď nepobírá, že zbytečně doma denně vařím, místo abych jezdila někam studovat.
A že přece nepůjdu hned do důchodu, když emancipovaná žena se musí realizovat v práci, co budu dělat doma, nebyla pořádně ani na mateřský, ale já jsem odolný flákač