Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : květen 2011

Uá, uáá, uááá!

Co to tu čtu? Dlouho jsem nenakukovala a teď tohle.

Tyjo, Joll. Mě točí, jak O v noci chrápe a neslyší holky. Kolikrát jsem tam stála s jednou nebo druhou v náručí a konejšila a on tam chrr chrr, ve mně to vřelo , přitom on fakt spí, musela bych ho vzbudit - ale to je vedlejší. Ve srovnání s představou, že nosím své děti po bytě jak kočka koťata, aby měl kocour pohodlí, je to totiž úplné prd.

Za mne velmi stručně - ustupuješ čím dál víc a brzy už nebude kam jít . Dopředu se omlouvat a hlásit, jak se ještě víc uskromníš, abys mohla mít to, co chceš (druhé dítě) a jeho aby se to pokud možno ještě míň dotklo než mít dítě jedno (což není reálné a on to dobře ví) a asi i jeho určitá bezmoc a naštvání samonasebe, jestli to dítě fakt nechce a chtít ho nedokáže - na což má právo...ústí v to, co píšeš...na slzy reaguje verbální agresí, únik k počítači...

Vím, že určitě strašně přemýšlíš, jak to řešit, musím bohužel napsat svůj názor, že společné spaní (ehm, stačí mi už jen to spaní, když není prostor pro "spaní")
muže a ženy stavím nad pohodlí dětí - aspoň dokud jsou ty děti malé - ve smyslu obětovat ložnici dětem...ono to rozkládání gauče v obýváku taky časem omrzí, ve výsledku podle mne ještě míň soukromí...ach jo.

Je mizérie, že nedokázal ustát se ctí ty nejhorší první roky - myslím nejhorší co do péče o mrně. M má svůj pokojíček ani ne týden. Než ho dostala, tak už to začínalo být neúnosné - čtyři na třech sražených postelích, ale já v lisu mezi dvěma dětmi a totálně nevyspalá, budily se obě děsně, jedna druhou...jen toho tatínka nevzbudilo téměř nikdy nic. Teď se M vzbudí JEDNOU - kolem páté ranní, a L DVAKRÁT AŽ TŘIKRÁT za noc - pro mne totální balada, protože dřív to bylo klidně L po hodině a do toho M třikrát...na palici. Čímž chci říct, že se to muselo přežít a taky se to přežilo. Určitě se nám to podepsalo na vztahu, já protivná jak činže, pořád jsem na O něco viděla...on po jedné neprospané noci děsné dráma, jak už to muži mívají, nedokázal si představit spánkový deficit trvající dva a půl roku, ale ani to po něm nechci, prostě ženy jsou matky a podle mne mají určité fyzické a psychické předpoklady pro to... Věřím tomu, že to byla etapa a po ní přijde zas jakési oživení (doufám ).

Nevím, asi bude nutné prolomit ten stoprocentní servis - i když to pravděpodobně děláš ráda...vypiplalas L z toho nejpodstatnějšího a můžeš teď začít žít a relaxovat i Ty...uf.

Jdu spát a ještě se sem k tomu vrátím. Zatím posílám . Nikdo nevíme, co nám život přinese, tak se pokus nestresovat. I když je ta představa hrozná, tak ono to nějak dopadne, i kdyby snad osudově tohle nemělo být to pravé...ale neházej flintu do žita .

Ahoj holky,
moc děkuju za reakce a slibuju,že brzy napíšu. Teď jaksi nestíhám a opravdu jste moc hodné,že jsme se vyjádřily.

Mnooo.... Joli... husté...!

Mě při čtení Tvých řádků napadlo: "Sobec!"
(Jak jinak nazvat tak velký zájem o své vlastní pohodlí na úkor vlastního malého dítěte, a jak jinak nazvat chování vůči Tobě.)

No a dle mého názoru: ať uděláš co uděláš, tak všechno/cokoli bude stejně málo (což už začínáš vidět) a budou další a další důvody proč ne z jeho strany.

Doporučuju mrknout se někde na dynamiku vztahů.... je to něco jako magnety, když jeden chce být moc blízko (příliš obětavý, příliš hodný, příliš....) a na tom druhém "visí", tak ten mu utíká; když jeden druhého má tendence spíš odmítat, odesílat, druhý se chce přiblížit.
A manipulativní techniky... tak když chlap mluví o vyspání nevyspání, jak se 3 dny nebo 3 měsíce nevyspal, tomu má leckterá matka doma chuť se vysmát nebo se fakt zasmát... těhotenství, miminko, kojení, buzení....
A ehm, jestliže ho na lehoučcé matračce budí, jak Ty se pohneš... Tak s touhle princeznou na hrášku já bych nevydržela. Ale oni tihle týpci mají ve zvyku najít si hodné holky, u mě nebo u Katky by nepochodil... (a ani by si nás nevybral, rozuměj povahově).

A když už to tu Katka načla: buď se budeš trápit tím, že druhé nee, nebo se stane a přijde, vzdor překážkám (a co pak uděláta?), nebo Tvá touha zvítězí.
Oh jistě, můžeš do toho prásknout "sama", ale je to na úkor dítěte, dost se to obv. odrazí na vztahu rodiče, který ho nechtěl, k němu.
To, jakým způsobem s Tebou D. mluví dle mě není zcela ok, v daných souvislostech... Čím víc budeš v pozici škmrajícího/podřízeného, tím hůř.
Ještě ta matračka - on se nevyspí, když Ty se tam pohneš, musí spát na té super matračce, protože pohovka v obýváku je chladná... (jak kdyby nešlo pod sebe dát deku), a pak mu nevadí rozkládací gauč (ne-li ten samý).
To jeho odpočívání u pc a tak, to by bylo něco na mě teda. Hrozně unavený z práce, z OL k vám domů je to bratru hodinka ve vlaku, kdy si může spát, číst, přemýtat... A on přijde unavený? A kdy Ty máš takovou hodinku? Tedy 2 denně, tedy 10 za týden?

A není dle mě normální/zdravé, že nechce s L. být, když může (jedna věc je se vyspat, odpočinout si, pokud má náročnou práci, ale to on zase tak děsně náročnou nemá, sobec nemá na mysli, aby Ty sis někdy odpočala, a už vůbec nemá na mysli Leuš a její zájmy (stěhování, bytí spolu, hračky a hraní atp.)

Potíž je, že toho děláš příliš, a je jen málo lidí, kteří tohle ocení.
Čím víc se budeš snažit v tomto duchu, tím víc Tě požene do kouta, a stejně pochybuju, že změní názor.
Možná na čase najít si své zájmy, své kamarádky, a třeba někdy místo v 15.30 nastoupeny na značce byste si mohly jít někam tvořit adventní věnec či se kdekoli jinde družit, možná by pán koukal, že není středobodem vašeho vesmíru, když si to nezaslouží. A buď si teda může odpočívat a Ty/vy si užijete rozumný program jinde, a buď mu najednou bude doma někdo chybět, a nebo taky ne.

A jinak by mě zajímalo, co tak odpočívá u PC, nebo spíš s kým si píše.
Jestli ono není důležitější odpočinout si od PC. Tak obecně.

Ostatní jemnější nuance napsala Katka, a budiž pochválena za to, že tam má i konstruktivní připomínky. (Páč mě tu nějak nejdou, promiň, ale máme Tě rády, tak Ti tu nebudeme lhát.)

A rovnou si jdu k vám ulevit, vypovídat se... i když mi je to hloupé, že po takové době sem napíšu a rovnou si budu "vylévat srdíčko", ale nemám to komu jinému říct, tak se prosím nezlobte.

Dnes odpoledne jsem s Davčou prodělali dost velkou hádku na téma druhé miminko.
Už mockrát jsem vám psala, jak to u nás vypadá, že já druhé dítě moc chci, přijde mi to naprosto přirozené a Davča nechce...I s ním jsem se o tom mockrát bavila,vždy říkal,že o druhém dítěti se můžeme bavit,až se konečně pořádně vyspí a odpočine si. Mám pocit,že jsem vždy mluvila o tom,že chci dvě děti, kdyby záleželo jen na mě, tak tři, takže pro něj žádná novinka.

Chápala jsem, že je unavený z práce a pak že když spíme všichni tři v jedné posteli na společné matraci, vrtíme se, Lea do toho občas kňourne, tak že se moc nevyspí... Občas jsem nabízela, že může přinejhorším se přesunout do obyváku,ale to vždy bylo zamítnuto, že by ho rušil filtr od rybiček, že je sedačka studena atd.

Pořídili jsme Leince svoji postýlku a začala spát v ní, ale s námi v ložnici (máme 2+1) a v noci se budila,že chce maminku a ruku,takže jsem chvílema spala v její postýlce s ní, pak už jsem si dala i matraci na zem a spala vedle její postýlky na matraci, abych Davču nerušila neustálým přesouváním s naší postele do její... Pak už ani moc nechtěl, abych spala s ním v jedné posteli, protože máme měkkou společnou matraci a vždy, když se pohnu,tak ho to zhoupne a probudí...

Abych to zkrátila, teď to vypadá tak, že Leu uspávám v ložnici, Davča je v obyváku na PC a když se rozhodne jít spát, přenesu Leušku do obyváku na sedačku a spím s ní v obyváku na sedačce, Davča v ložnici, ráno když v 5:50 vstává do práce, Leu zase opatrně přenáším do ložnice,aby ještě mohla spinkat a nerušil ji oblékající a snídající taťka.

Tahle situace se mi samozřejmě nelíbí, chci se svým mužem sdílet lože, takže jsme se teď domluvili ( můj nápad), že z ložnice uděláme dětský pokoj, přesuneme do něj všechny hračky z obyváku a centrum hraní a spaní bude tam a já s Davidem budeme spát v obyváku na rozkládací sedačce.Vyřeší se spaní a zároveˇi to, že mu vadí,že si věčně hrajeme v obyváku, kde má Lea většinu hraček a on když si chce odpočinout, musí být zalezlý v ložnici... Sama jsem navrhla, ať to tak uděláme, že si vždy se Štěpou a s Leou zalezu do ložnice=nového dětského pokoje, a Davča bude mít svůj klid v obyváku u PC, akvarka, na sedačce s čajem... Návrh přijat...

Dnes jsem opatrně začala s tím, že bychom tam mohli pak počítat i s místem na komodku pro Eliáška a Esterku ( námi dávno vybraná jména pro eventuální druhé dítě), říkala jsem mu, jak se vyspí, jak budu s dětmi v pokoji a on bude mít čas na odpočívání, jak budu s Leou třeba i o víkendech víc sama bez něj a vše a stejně pak odpoledne u prababi řekl,že druhé dítě nechce... Celé odpoledne jsem se trápila,myslela na to, co mám ještě dělat, aby změnil názor a když jsem přišla domů, už jsem se v ložnici rozbrečela, protože jsem dostala strašný strach, že ho nepřemluvím,že opravdu už nikdy nebudu nosit pod srdcem naše dítě, neporodím ho, neprožiji s ním dětví, že navždy budu mít jen jednu dceru a nevlastního syna, který je u nás čtyři dny v měsící a dvě noci v měsíci, že Lea nebude mít žádného sourozence na stálo doma, že nebude starší sestra, že bude po škole sama doma a společnost jí nebude dělat žádný sourozenec...prostě že zmizí ta možnost po větší rodině, po tom, že sevřu v náručí dvě svoje děti.
Davča za mnou přišel do ložnice, ptal se proč brečím, ale nedokázala jsem mu to hned říct, fakt jsem se bála, že mi zase seberu tu naději a než jsem se vysmrkala, utřela slzy a dokázala mu odpovědět, řekl mi, ať jdu do prdele a šel do obyváku.Když jsem za ním přišla, proč mi to řekl a proč se naštval, odpověděl mi, že když mu neřeknu proč brečím, tak ať vypadnu a nechám ho být u PC... Tak jsem se rozpovídala, bohužel i s pláčem, protože ta ostrá slova mě fakt ranila... a jeho reakce byla, že teď druhé dítě nechce, nezajímá ho, co chci já a že se klidně můžeme rozejít...Pak teda dodal, že tu přeměnu z ložnice na pokoj uděláme, ale ať to neberu jako přislib toho,že bude druhé, že se uvidí...

Přitom když se ho zeptám,proč druhé nechce, odpoví, že kvůli vyspání a únavě. Logicky jsem myslela, že když se vyspí a poslední asi tři týdny si vyspání chválí, tak že pochopí zase moje důvody...

Přitom mám pocit,že se fakt snažím být dobrá přítelkyně a matka. Ráno vstane a má na sebe nachystané ode mě od večera veškeré oblečení ( od slipů až po svetr), v chlebovce nachystanou snídani, na stole připomínku, že v ledničce si má vzít nachystanou svačinu do práce, občas jen nachystatný zavázaný sáček s odpadkami u hlavních dveří, aby je cestou do práce vynesl, protože kolem popelnic chodí. Večer když přijde z práce, už na něj máváme z okna, Lea natěšená, přijde domů, kde je každý den vysáto, vše na svém místě, nádobí v myčce, na koberci v obyváku akorát jedna hračka se kterou si Lea právě hraje, na stole nachystaná většinou teplá večeře, kolikrát i se zákuskem... takže se jen přezuje, vysleče bundu, zasedne ke stolu a hned ḿu ohřívám večeři, chystám pití, prázdné nádobí pak po něm uklízí... Pak jdem sám do sprchy ( Leu koupu sáma), občas si chvilku pohraje s Leuš, ale to ho o to musí sama poprosit nebo já ho poprosit... Mlíčko chystám já, do pyžamka převlíkám já a Leuš uspávám taky já, sotva s ní zalézám do ložnice, zasedává k PC...Když Leu uspím, uklidím hračky, nádobí, prostě vše... a tak je to každý den. Kromě úterka, kdy po práci chodí s kamarády hrát go, takže domů přijízdí až v 21:10, to už Lea spí, ale jinak je vše stejné...A pak jednou týdně většinou přijede z práce už v 15:30. Na to jsem vždy natěšená, jsem ráda, že budeme všichni tři spolu a pokaždé se to snažím nějak zpestřt a zároveň vymyslet nějakou akci, aby Lea viděla,že s námi taťka je, měla s ním nějaký zážitek a bylo to jednodušší i pro Davču, než abych seděli doma a Lea ho pořád "otravovala", takže většinou jsme někam jeli na kole, nebo si udělali delší procházku, teď jdeme většinou na bazén a do sauny...Neotravuju ho s hlídáním, nikam bez Leuš nechodím, aby ji nemusel hlídat... Hlídá akorát když musím 2x do roka na gynekologii nebo když je Lea nemocná a já se chci provětrat,tak jdu sama nakoupit,ale to jsem tak do 30min zpátky... Tak nevím. Nevím, čím víc mu to usnadnit, jak víc ho nechat odpočívat, jak být taková přítelkyně, aby s ní chtěl mít dvě děti...
Teď tu brečím a přemýšlím nad tím, co dělám špatně, čím se líším od všech mých známých a kamarádek, které mají dvě až tři děti ( jediná známá s jedináčkem je Evča s Valinkou), co je na mě tak hrozného.

Co si o tom myslíte vy? Mám ho nechat třeba i o víkendech víc samotného? Chodit třeba do Zoo, ven, k jeho rodičům bez něj... ZAse se bojím toho, že bychom se odcizili, že by Lea taťku téměř neviděla, že i mně by strašně chyběl, protože v týdnu odjíždí 6:40 a vrací se 3x týdně v 18:15, 1x týdně 21:10 a když to vyjde tak 1x 15:30, takže se strašně těším na společné víkendy a opravdu si ho užívám... Mám chuť ho rozmazlovat, podstrojovat, hladil, být milá... užívat si rodiny.

Moc se omlouvám za román, ale potřebuji to ze sebe dostat.

Ahoj holky, tak čekáme s největší pravděpodobností holčičku