Diskuze : Zdraví : Bipolární afektivní porucha

Potřebuji si počíst názory "cizích" lidí. Pokud máte na níže uvedenou situaci nějaký názor, dejte, prosím, vědět. Nežádám primárně o radu, ale ráda bych věděla, jak se na věc dívají jiní.
Je mi 35, už skoro 9 let se léčím s bipolárkou. Jsem v invalidním důchodu. Léčba - střídavě oblačno. Posledních 6 let ob rok tříměsíční pobyt v léčebně kvůli postupnému zhoršování stavu. Změní mi léky a je ze mě nový člověk. Pak tak rok celkem v pohodě, ale je fakt, že potom převládají depresivní stavy. Echt mánií bylo pomálu. Takové ty "minimánie" jsou fajn, ale dýl jak týden nevydrží. Nu a někdy během dne změním náladu i několikrát. Nemyslím "náladu" - takové to když se člověk třeba naštve nebo je potěšený, ale takovou tu bipolární náladu.
No a k věci :) Už šest let mám skvělého manžela. Zvládne všechno, postará se o vše, je hodný, empatický, zodpovědný, zvládne cokoliv, co je potřeba a v neposlední řadě mě má hodně rád a dává to najevo nejen slovy, ale i činy - prostě pro mě fakt samá superlativa (nekecám) (mimochodem - má mě rád, protože jsem skvělá, jako my všechny tady :D ).
Před nedávnem nadhodil téma dítě. Byla jsem přesvědčená, že do toho nikdy nepůjdu (nemoc, dědičnost a jiné racionální důvody). Ale teď jsem nahlodaná. Hluboko. Od té doby, co to lehce naťukl, se nemůžu zbavit myšlenek na to "co kdyby".
Racionální důvody proti jsou stále stejné, ale začínají vyplouvat na povrch i protidůvody. Dané hlavně tím, co je manžel "zač". Vidím jeho spolehlivost a pevnost v situacích, kdy dokáže odhadnout mé hranice a sám mě objednává k lékaři i před termínem (samozřejmě ne bez mého vědomí), jezdí se mnou na kontroly, pokud si to přeju - dovedu si prostě představit, že bychom to dokázali zvládnout. Vidím, jak mě "vede", stará se, dbá o mě a umí to se mnou a s mou nemocí.
Říká, že by chtěl dítě "se mnou" (to když jsem navrhla rozchod a aby si našel raději zdravou partnerku, která nebude mít problém). Říká, že když to nepůjde, stejně nehodlá odejít, ale chtěl by to zkusit. Nedává žádná ultimáta, nic takového.
Moje psychiatrička řekla, že pokud se vymění nevhodné léky (lithium a jiné) za nějaké, které neublíží plodu, neměl by být problém. Podmínkou je delší stabilizované období a zvýšený dohled u gynekologa i u ní.
A teď: znáte někoho s BAP, kdo porodil dítě a je všechno v pořádku? Dovedete si představit, že byste s nepříznivou diagnózou šly do těhotenství? Díky :)