Zasoutěžte si s lékárnou Vitalpoint o balíček kosmetické péče pro nejmenší od Weledy.
Lassiesevrací | 134328 |
13.1.2016 15:22:28
Psala jsi tu, jak byla uzkostna, jake ti priklepla diagnozy... K tomu ten konec. Ja si nemyslim, ze byla psychicky zdrava. Samozrejme ty jsi ji znala. Ale pises tu o ni malo a kdyz, tak spis veci, ktere o plnem psychickem zdravi nevypovidaji.
Ale to uz je velka odbocka. |
Líza | 17721 |
13.1.2016 15:18:00
Ano, znám, jsem psychiatr.
Kromě léčby v těhotenství a možné dekompenzace v poporodnim období je třeba myslet i na genetiku. Bipolarka je dedicna, riziko pro dítě s jedním nemocným rodicem je cca 10%, možná trochu vyšší. Jestli je to hodně nebo málo, musíš posoudit s manželem ty. |
Alraune | 129596 |
13.1.2016 15:13:55
Tak dědičnost tam je, s tím počítej. Ale přímo bipolární dítě být imho nemusí. Konzultovala bych to hlavně s odborníky.
U nás v rodině se psychická zátěž taky dědí. |
Lassiesevrací | 134328 |
13.1.2016 15:09:24
Myslim vsechno dohromady.
|
Lassiesevrací | 134328 |
13.1.2016 15:03:43
Mandelinko, psala jsi tu o ni nekolikrat. Mozna nemela dg, ale v poradku nebyla. Chapu, jestli o tom nechces psat. Nevytahovala bych to, kdybys tu o tom sama nepsala.
|
Míša |
• |
13.1.2016 15:02:17
Vím o jedné paní, má BAP, má 2 děti, obě jsou zatím OK (myslím 11 a 8 let) s léčbou to má podobně jako ty, jednou za čas jí musí vyladit léky, v těch okamžicích pomáhá rodina, babičky, manžel. Myslím, že poprvé dokonce otěhotněla neplánovaně, vím že byla v těhotenství hodně sledovaná. V období po porodu okamžitě rodina hodně pomáhala, co vím, tak k zásadnímu propadu nedošlo.
Pokud máte zázemí, doktorku, které věříš, tak bych do toho šla. |
Lassiesevrací | 134328 |
13.1.2016 15:00:41
Proc ne, kdyz babicka fungovala? Ja bych rekla, ze dokud je tym lidi, kteri se na sebe mohou spolehnout, je to porad nadejne. Nejakou zatez ma vetsina z nas, zdravotni rizika vzdycky jsou. Ale je dobre vedet, ze tu nekdo je.
Nemam bp, ale po onemocneni syna uplne stabilni nejsem. Nejakou postraumatickou zalezitost mit budu, po te horske draze, na ktere jedem uz rok a pul. Kazdopadne manzel funguje. Jako tata je nejlepsi. Babicka(tchyne) taky. Kdyz jsme se synem v nemocnici, tihle dva jsou zaklad a o dcery se nemusim bat. Mladsi byly dva roky, kdyz jsem zmizela na 3mesice a byla se synem v nemocnici, pak jsem mizela prubezne na dva az ctyri tydny, naposledy jsme byli v nemocnici 3 tydny v listopadu. Zvladame. Musime. A vsechny deti maji velice silny vztah s tatou a to je moc fajn. A babicka je sice s nervama v kyblu(25 let ve skolstvi ), ale ona je ten typ, co vnoucatama zije. Navic ji duchod uplne nesvedci a tohle zapojeni do rodinneho behu ji udrzuje v kondici. Neni to stejna situace, ale to nebude zadna. Kazdy ma jine podminky, jiny pocet deti, jineho partnera, ma babicku, nema babicku.... Ale chce to ten milujici zaklad. |
kousavá | 149529 |
13.1.2016 14:57:30
Každopádně v téhle chvíli se fakt nedokážu jakkoliv rozhodnout. Ani nemůžu říct, že by převažoval názor a pro nebo proti. Jasně, touha začíná být "pro", ale rozum taky není marný. Proto nasávám všechno a odevšad.
Domluvili jsme se, že o tom nebudeme nějakou dobu mluvit, jen přemýšlet a pak bude "střet" našich výsledků |
kousavá | 149529 |
13.1.2016 14:51:32
Jé, mandelinko, taky jsi měla takové dilema - co Tě přesvědčilo, prosím? Máš ještě jiné věci, kritéria, která jsi zvažovala a já na ně třeba zapomněla? Teda jestli Ti nevadí o tom psát, je to takové .. intimní?
|
Sandrine |
• |
13.1.2016 14:51:15
To bych považovala za velmi nešťastné řešení, i kdyby jim to bylo umožněno. Výchova adoptovaného dítěte je skoro vždy náročnější než výchova vlastního, plus skoro každé dítě dané k adopci si nese nějakou zátěž, zpravidla větší než 20% riziko léčitelného psychického onemocnění.
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.