Diskuze : Záliby : Filmy

Včera jsem film viděla ještě jednou, slíbila jsem to mámě, že s ní na to půjdu. A pak jsme chvíli povídaly a ona mi mimochodem říkala, že ta scéna, jak se Tomáš dostane k práci v rozhlasu, byla inspirována tím, jak se tam dostal Petránek, který o tom asi někde povídal nebo psal. Vzali ho bez konkurzu poté, co čekal na vrátnici, kde nikdo nebyl a zvonil tam telefon. Nakonec ho vzal, vše zapsal a vyřídil - a vzali ho. Historka se hodila, ale byla připsána v zájmu příběhu Tomášovi.

Tu jsem kdysi četla. Ted mám rozečtenou Kriegel - voják a lékař komunismu. A ta vyznívá trochu jinak. Autor se zabývá celým Kriegelovým životem. Muž , který stál v cestě , je víc beletristická a trochu jednostranná.

Promo slibovalo hodně, ale taky jsem to viděla spíš jako oddychovku. Ramba ale byla dobrá, stejně tak i kyselá tchyně nebo Hanuš jako tchán.

Ano, Kawasakiho růže je skvělá, naprostý souhlas, ale to je o odhalení, mě by zajímal ten proces "demokratizace". Chtěla bych to vidět jako příběh, ne jako rozhovor nebo jako memoáry, i když ty taky stojí za to (např. Klímovy paměti, popř. Kohoutovy apod.). Vidět na nějakém, klidně smyšleném, příběhu, jak postupně původně zapálený komunista začíná vidět jinak. Ne že by takové příběhy nebyly. "Proboha, ke komu jsem se to dal? A co teď s tím?" Ono se z té KSČ jaksi moc nevystupovalo, pouze vylučovalo nebo vyškrtávalo (furt si pletu, co bylo to "horší").

Rodinová, já přeci nenapsala, že tam seděli všichni předvybraní, ale tuším, že to nemusel být jen Tomáš...mluvíme o té scéně, jak je hlídal Dienstbier? Odvolali ho (účelově) od konkurzu a potom tam zvonil telefon...

Hele, ale já se fakt nechci hádat nebo dohadovat Mně se ten film moc líbil, dojal mě, jako pokaždé, když vidím něco dobrého o 1968 nebo 1989