Ngiel | •
|
(27.9.2008 22:24:57) Mě je šestnáct,jsem na gymnáziu Jeronýmova taky v Liberci.Myslím,že by Vaše dcera měla pochopit,že jsou i důležitější věci než škola.Navíc přeci nemusí jít na vysokou hned po maturitě,kterou co vím udělala aspoň na našem gymplu naprostá většina uchazečů.Měla by to prostě míň řešit.Ale pokud to nedokáže přestat tolik řešit a bude se pořád trápit podobnými myšlenkami,tak možná bych zkusila psychologa.
|
Dana | •
|
(18.11.2008 12:30:39) Můžu napsat vlastní zkušenost. Na základní škole jsem byla také jedničkářka, vlastně jsem se vůbec nemusela učit a všechno šlo samo. A v tom byla možná potíž, protože když jsem přešla na gympl, ono už to samo nešlo, začala jsem nosit trojky a i když doma rodiče nikdy na známkách nelpěly, začala jsem mít ze školy úzkosti. Na rozdíl od Vaší dcery jsem se ale rodičům nesvěřila, začala jsem chodit za školu a už se to se mnou vezlo. Nakonec jsem se dostala do rukou psychologů i psychiatrů, pro mě bohužel až po dvou letech (ve třeťáku). Nejlepší řešení pro mě bylo nechat školy a jít manuálně pracovat. Po dvou letech jsem si dodělala maturitu dálkově, udělala jsem si několik kurzů a dnes mám práci, která mě baví a je slušně placená. Nedávno jsem byla u psycholožky "vyzpovídat se" a po letech to byl první člověk, co mi objasnil, že vlastně chyba nebyla ve mně, ale v rodičích, kteří se nezajímaly tak jak měly. Doporučuji, navštivte s dcerou psychologa a hlavně nepodceňujte její strachy a úzkosti. Sama si pamatuji, že pro mě nastal nepřekonatelný problém jen do školy dojít, i když jsem věděla, že mi nehrozí žádná písemka ani zkoušení.
|
|
|