Onemocnění slzných cest

Hlavními příznaky jakéhokoliv onemocnění slzných cest je buď nadměrné slzení (epifora) nebo nedostatek slz. Ačkoli první z příznaků pacienta daleko více obtěžuje, druhý z nich je mnohem závažnější a pro oko nebezpečnější. Při nedostatku slz oko pálí a řeže a zanedbání tohoto symptomu může vést až k rozvoji syndromu suchého oka a trvalému poškození rohovky. Dalším příznakem onemocnění slzných cest je zduření slzné žlázy nebo slzného váčku. To se objevuje především při infekci, kterou může provázet zarudnutí kůže víčka a jeho okolí, často spojené i s otokem. V případě chronických zánětů bývá toto zduření nebolestivé a může být zaměněno s příznaky nádoru slzné žlázy.

Vyšetření slzných cest

U onemocnění slzných cest je velmi důležitá správná diagnostika, která musí odhalit místo, kde je lokalizována mechanická překážka odtoku slz, eventuálně poranění nebo nádor. Hlavními dianostickými prostředky je průplach slzných cest Anelovou stříkačkou, která je zakončena tupou zahnutou jehlou a rtg vyšetření pomocí kontrastní látky.

Neprůchodnost slzných cest u novorozenců

Neprůchodnost slzných cest u novorozenců je velmi častým problémem. Objevuje se v prvních týdnech života, zhruba do 2. - 3. měsíce. Příčinou může být částečné nebo úplné uzavření odtokových slzných kanálků v místě jejich vyústění do nosních průduchů. Na vině bývá také vrozená anatomická překážka v slzných cestách, jako je například anomální chlopeň nebo se vzácně objeví vrozený uzávěr slzných bodů.

Příznaky neprůchodnosti slzných cest u novorozence

Hlavními příznaky je časté slzení, většinou jen z jednoho oka. Oboustranné postižení slzných cest je vzácnější. Slzy neodtékají ze slzného vaku a záhy se rozvíjí infekce. Dochází k viditelnému vyklenutí vnitřního koutku oka. Oko je zarudlé a objevuje se hlenohnisavý výtok. Zánět se může rozšířit i do druhého oka a simulovat tak prostý zánět spojivek.

Léčba neprůchodnosti slzných cest

U novorozenců do 4. měsíce života je obvykle velmi účinnou léčbou průplach slzných cest a jejich sondáž Baumannovou sondou. Tou se provede rozšíření odtokových slzných cest a odstranění mechanické překážky. Zákrok se provádí v místním znecitlivění a nebývá pro dítě bolestivý. Po uvolnění bloku v slzných cestách si již imunitní systém oka sám poradí. Po sondáži je třeba o oko a průchodnost slzných cest u dítěte dobře pečovat a dbát také na průchodnost nosu používáním nosních kapek a odsáváním nosního sekretu.

Vhodné je také provádění masáže slzných cest, které napomůže jejich uvolnění. Pouze v komplikovaných případech, které jsou u dětí vzácné, se užívají antibiotika nebo je nutné provést incizi (naříznutí).

Komplikace neprůchodnosti slzných cest

Přes dobré ošetření se může problém neprůchodnosti opakovat a sondáž a průplach slzných cest se musí provádět opakovaně. Důležité je zahájit léčbu včas a vyhnout se tak přechodu do chronického stádia, kdy sondáž a průplach slzných cest ztrácejí na efektivitě.

Pokud není neprůchodnost slzných cest u novorozence včas léčena, hrozí vznik chronických zánětů spojivek. Další komplikací je zánět spojivkového vaku s celkovými teplotami, zduřením víčka a výraznou bolestivostí. V extrémních případech může dojít k trvalému uzávěru slzných cest, který pak vyžaduje poměrně komplikovaný operační zákrok.

Zánětlivá postižení slzných cest

Infekce mohou postihnout kteroukoliv část slzných cest (kanálek, slzný váček, nosní slzovod) a zapříčinit je mohou jak bakterie, tak i plísně. Sondáže pro zprůchodnění slzných cest nebývají u dospělých účinné a léčba většinou vyžaduje podávání antibiotik a odstranění ložiska infekce chirurgicky.

Zánět slzného kanálku (kanalikulititida)

Jedná se o zánětlivé postižení slzného kanálku, často spojeného se zánětem spojivek. Projevuje se zarudnutím vnitřního koutku oka a zduřením vnitřní třetiny okraje víček. Zánět slzného kanálku je provázen výrazným slzením, slzy stékají přes okraj víčka. Léčba spočívá v aplikaci antibiotik a mechanickém zprůchodnění a propláchnutí slzného kanálku.

Zánět slzného vaku (dakryocystitida)

Zánět slzného vaku může probíhat jak v akutní, tak i chronické formě.
Akutní průběh se častěji vyskytuje u starších lidí a je provázen celkovými příznaky jako je teplota, bolestivost koutku oka a jeho vyklenutí. Řešením je v první fázi pokus o sondáž. Pokud tu nelze provést, je třeba udělat incizi a do slzného vaku zavést dren. V závažných případech je nevyhnutelné vytvořit náhradní spoj mezi vnitřním koutkem oka a nosem.

V případě chronického průběhu se provádí otevření slzného vaku incizí a vytvoří se náhradní kanálek, aby dále nedocházelo k hromadění tekutiny v slzném vaku. Šíření zánětu do okolí může být velmi nebezpečné. Hrozí vznik flegmóny (neohraničené hnisavé ložisko) a abscesu (opouzdřené hnisavé ložisko). Zde vzniká vážné riziko rozšíření infekce do mozku, která může končit i smrtelně. Závažné infekce slzných cest se mohou rozvinout při jejich neprůchodnosti po nitroočních operacích.