Grainne, já myslím,že tchýně nemusí být Sybila,stačí normální lidská empatie a slušnost. To stejné platí i pro snachy samozřejmě. Obzlvášť v tom prvním roce po narození dítěte by tchýně(a nejen ona) měla chápat, že obzvlášť prvomatka je dítkem posedlá úzkostlivá atd.. Nemám s tchýní větší problémy,i když období po narození malé,bylo taky trošku složitější. Taky mi vadilo,jak mi mimčo bez varování vyrve apod.,ale já se teda ozvala nebo jsem si pro něj po chvilce šla. Stejně tak jako když tchýně začala s tím,že si ji bude brát jeden den o víkendu,tak jsme se s manželem domluvili,že to takhle nechceme,že si malou neužije,když chodí pozdě z práce a že chceme být o víkendu jako rodina. Museli jsme to všechno tak nějak postupně ladit, ona musela pochopit,že nejsem její dcera,která tam dnes už teda velké dítě,odkládala od narození na celé víkendy a vyhovovalo jí to.Já se svými dětmi trávím čas ráda a manžel taky, i když jasně,že občas rádi vyrazíme i na večeři,nebo když je potřeba něco zařídit,nakoupit atd., je super,že je babička k dispozici,aby děti nemusely lítat s náma. Nedělala jsem naschvály, i když jsem si občas doma pobrečela,snažila jsem se to řešit přes manžela,přeci jen to asi vezme máma líp od syna a hodně jsme vyřešily a vylepšily co se vztahu týče. Vždycky je to o komunikaci mezi lidma a o tom,že i když nám pohnutky druhého přijdou nesmyslné(a některé zvyklosti rodiny manžela úplně šílené;-)),tak pokud člověku na vztahu záleží měl by hledat kompromis,neurážet se a snažit se pochopit. Ale bez slušného vysvětlení jak to zakladatelka cítí a vnímá asi její tchýně nepochopí, to by opravdu musela být tou Sybilou;-).