V zásadě s tebou souhlasím - že tchýně není onuce aby skákala jak mladí pískají. Ale to přece vůbec není nutné. Pokud si obě strany uvědomují že každý má svůj život a pokud něco chci podniknout s těmi druhými je záhodno se jich zeptat na jejich názor nebo jim předložit návrh jak se na to tváří. A pak je vše jasné a můžete fungovat bez výčitek, urážek, povelů apod.
Moje tchyně byla taky zezačátku hrozně hrr, "urvaná" jak píše zakladatelka (první vnouče a ještě k tomu holčička zatímco tchyně měla 2 syny). Taky by si ji pořád jen chovala, sama vozila a mě se na nic neptala. Pár takových návštěv jsem obrečela, pak jsem se ozvala že program máme takový a takový a že do kočárku bude malá zralá v tolik tak jestli si ji chce babi vzít nebo jestli mám jet já, a pak už se to postupně upravovalo. Dneska je to tak že tam můžem sice přijet kdykoliv (začínáme stavět ve stejné vesnici ale na pozemku skoro ještě nic není), ale neznamená to že ona tam bude stát v pozoru u dveří - bývá často v práci dlouho. Prostě se tam nějak zabavíme na dvorku nebo na terase, v kuchyni udělám dětem sváču když čekáme na tátu apod. Když chceme hlídání, zeptáme se - pokud to nejde, řekne mi to. Když chce ona si vzít děti protože má volný víkend, zeptá se mě - když nemáme žádný jiný program, no problem. Jídlo už mi nenutí (dřív stávaly igelitky u dveří abychom si je museli vzít, jen oznámí - máme hodně meruněk, přijeďte si natrhat apod. Jsem moooooc ráda.