Já nejsem na jedné ani na druhé straně, chápu i to,že se tchýně,potažmo i moje vlastní maminka cítí zkušené a jistější,než já, přitom ale obě rády zdůrazňovali(dnes už jsou děti 3 a 6 let píši spíš o tom prvním roce při prvním dítěti,to je takové citlivé období pro nvoopečené maminky i babičky), jak ony všechno zvládaly samy a bez pomoci a dobře. Myslím,že jde o to dát snaše i dceři,právě ten pocit jedinečnosti, že jsou ony opravdu to nejdůležitější v životě dítěte(respektovat i tu hormonální bouři, na kterou jako by najednou zapomněly,která po porodu a při kojení nastupuje). Já věřím,že většina babiček to nedělá schválně a většinou to dělá i s tím nejlepším úmyslem,ale prostě mají tendence se pořád chovat jako matky k dětem i vnoučatům a to je podle mě ten problém. Vzpomeňte si,jak důležitě jste se cítily po narození prvního dítěte...