maminka prodělala před 4 měsíci těžký úraz hlavy, kdy byla delší dobu v komatu, pak 2 operace.
Nyní je asi 2 měsíce doma, ale je z ní úplně jiný člověk.
Tak jak byla vždycky veselá, společenská a komunikativní se nyní uzavřela do sebe, je bez života, v podstatě rezignovala na celý svět. Nic jí nebaví, o nic nemá zájem, bere teda dost prášků denně na mozek apod., ale je stále unavená.
Navíc svůj stav začala řešit alkoholem, což pochopitelně vzhledem k tomu, že bere prášky je dost zlé.Také začala kouřit.
Všichni se snažíme dělat pro ní maximum, ona však o nic nemá zájem, jen tupě zírá "doblbla"a stroze odpovídá.
Ted čeká na invalidní důchod. Se sestrou jsme jí nabízely, že bychom jí objednaly k psychologovi, ona to však zamítla se slovy, že přeci není blázen.
Vím, že se z toho sama asi nedostane. Nejvíc je mi líto táty, který to s ní nemá lehké.Prý spolu ani nespí.
Nevím, jestli se její stav zlepší až přestane brát všechny ty prášky.
Bojím se, že ač jí náš táta miluje tak to psychicky taky nevydrží a najde si jinou.I o vnoučata již nemá zájem. Sestra má 2 chlapce, které máma vždycky strašně milovala, nyní však její zájem o ně ustal, prý jí jen zlobí.
Můžete mi někdo poradit, pokud máte stejnou či podobnou zkušenost, co dělat, jak jí pomoci?
Všichni jsme z toho už dost na nervy.Chtěli jsme s manželem "zadělat" na miminko, ale já nějak nemůžu, pořád na ní musím myslet a je mi to všechno strašně líto.
Díky všem, com i napíší!