Naše babička(tchýně)je pečovatelský typ, pro vnoučata by se rozkrájela. Nezná míru, přetěžuje si, nabere si tři vnoučata ve věku 3r., 20 měs.(synovec)a rok a pak nestíhá a nervuje. Jako babička je skvělá, dětem se opravdu věnuje, navíc bydlí hned vedle nás. Ovšem hodně dětem dovolí a nechá si skákat po hlavě. Dcera je nesnesitelná, když je tam moc často, sekýruje celou rodinu a domáhá se věcí tím, že ječí, protože to u babičky funguje. Musela jsem to trochu omezit a dát určitá pravidla(například spát u babičky může max. 1x týdně - tchýně učí, na prázdniny jí chtěla mít často přes noc). Je pravda, že to tchýně moc neocenila, ale pozoruji, že to dceři prospívá. Je hodnější a pohodovější, když spolu trávíme víc času(i za cenu toho, že stíhám míň udělat).
Zastávám názor, že babičky nejsou výchovné instituce a pokud mohu, beru si děti všude s sebou, dceru jsme měla několikrát u holiče a dokonce i na gyndě(hrála si s tonometrem ). Pokud jde věci domlouvat tak, aby hlídal tatínek, je to výhoda.
Myslím, že sama hlídací babička asi nebudu, mám plánů na dlouho dopředu.