Jak se znám, asi bych se přihlásila a zeptala, kdy začne výuka, protože pokud dnes se nekoná, tak mám něco lepšího na práci.

Asi je to riskantní, ale mně to vždycky nějak prošlo.

Vzpomínám si z vejšky na sportovní kurz, kde jsme sdíleli budovu s nějakou střední. Ti ráno sedli na kola a jeli pryč, zatímco my ve věku 20 a víc dělali nástup a jak blbí podávali hlášení. Když jsem na výzvu, že mám podat hlášení a ještě řešil, jak mám popostoupit o krok tam či onam, řekla, že nechápu, jaktože středoškoláci se dokážou zorganizovat bez nástupu a my ne, přistoupil ke mně "profesor" a mezi zuby procedil "Drž hubu." Já: Prosím? On: JÁ tady rozhoduju, kdy se podává hlášení. Já: Říkal jste Drž hubu a v tom případě tu jeden z nás nemá co dělat. On že to si ještě vyřídíme jinde a ať jdu s ním, načež mi v jídelně dával kázání, jak se svou drzostí brzo skončím. Nato já, že jsem taková odjakživa a zatím jsem došla, kam jsem chtěla a za jeho zády na mě jeho kolega ukazoval zdvihnutej palec jako že mi fandí. Druhej den jsem vyhrála závod v orienťáku a jinej kolega, když mi gratuloval, tak šeptem dodal, že jsem to profesůrkovi nandala (ačkoli já to tak vůbec nebrala - prostě jsem dohnala nějaký kamarádky přede mnou a běžely jsme společně, tak to byla zábava a hezky to odsejpalo).

Na jiný učitelce na vejšce mi vadilo, jak učí a měla jsem pocit, že třeba si to jen neuvědomuje a bylo by dobrý jí říct, co mi vadí. Tak to byl propadák - vypadala, že mě vůbec nepochopila, říkala mi, že k mám osobní antipatie, já odcházela hrozně rozladěná, pak mě odmítla vzít na zkoušku v předtermínu a nakonec, když skončil semestr a já udělala zkoušku za jedna, tak mi říká: Že nebyl problém se to naučit? A já: O obsah nešlo, šlo o formu. A ona: Já vim. A řekla to tak, že bylo jasný, že mi chtěla dát najevo, že to celý nakonec pochopila.

A třetí příklad: spolužačce řek učitel na vejšce, že je pí.a, ona napsala stížnost, nechala ostatní se pod to podepsat a učitel byl vyhozen. Škoda ho - svůj obor ovládal i učil skvěle, ale chovat se holt neuměl...