Na akademické půdě jsem se setkávala při nedokončené Vš a setkávám při probíhající VŠ s tím, že skutečné persony si něco mohou dovolit. Lidé, za nimiž je kus dobré vědecké práce, jsou něco jako celebrity.

Neříkám, že by zrovna měli krkat, když se napijou při přednášce Fanty, ale budou-li sevření do imaginárního úzu čehosi, co lze popsat jako maximalisticky korektní projev, tož tak nám asi stačej skripta, ne?

Je zajímavý, že se zakladatelka nezvedla a vlídně nezeptala na to, oč dotyčný opírá svůj názor. Elegantní, bezpečné a třeba by se něco dozvěděla.

Hranišní vidím to, že popsaný fenomén nikomu a ničemu neškodí. Nebo mi někdo napsal čemu?