ano, přesně, pocity jak na kolotoči - jednou nahoře, podruhé dole. Když jsem byla na MD s dcerou, užívala jsem si. Nejvíc mě to bavilo, když jí byly dva. Měla pravidelný režim (spaní poo), chodili jsme na cvičení, zpívání. Stonala málo. Záhy jsem ale nastoupila do práce.
Před rokem se narodil syn. První půl rok super, užívala jsem si léta, procházek, kolem nás spoustu známých maminek, dětí. Pak začaly děti dost stonat, do toho stěhování. Bydlíme jinde, moc lidí tu neznám. Ale mám "kamarády z minula", není to daleko, ale - děti dost stůňou a to mě sráží na kolena. My snad máme tři týdny nemocí a týden Ok. Děti se v nemocech střídají. Já jsem zavřená doma, nikdo k nám nemůže, my taky nikam. Říkám si, sakra, jsem na MD, mohla bych si užívat a jezdit na výlety, po kamarádkách, k rodičům. Až budu chodit do práce, na nic z toho už nebude čas. Doma nic neudělám, nemám už žádnou šťávu, chuť...