Magráto,
já ti naprosto rozumím. Mám doma 10letou slečnu. Většinou se domluvíme, ale někdy je ot děs.
Uvědomte si, vy kdo tady radíte, že nejde napasovat každý výchovný styl na každé dítě a na každý věk.
Já vychovávám takto: Ano, nechce se jí teď hned umýt nádobí. No dobře, nemyj ho, ale ven smíš jít až budeš mít hotové povinnosti. To většinou zabírá. (Místo smíš jít ven může být smíš jít na počítač, koukat na telku apod.)
Nebo zabírá "No jo, nechce se ti....mě se zas nebude chtít večer dělat ti večeři, asi budeš dneska hladová". Jak jde o jídlo, to zabere vždycky
Někdo namítne, že i to by se mi nelíbilo, kdyby mě tohle někdo dělal. Ano, nelíbilo. Jenže za a/ já jsem dospělá, takže už prostě některé věci nemusím a jiné zase musím a za b/ já se zkrátka z povinností nijak nevykroutím.
Samozřejmě chválím, když svou práci udělá, poděkuju, řeknu že mi pomohla, že je hodná, že mám radost apod. Ale vyžaduju, aby už některé věci dělala bez pobídnutí nebo tzv. na první nastartování. Ale přiznávám, že jak něco potřebuju rychle, nebo je spěch, nemám náladu se dohadovat a houknu teda důrazně a to si nedovolí odmlouvat. A klídek, nejde o žádný týrání, obě víme, že to jsou jen takové přestřelky, kdo z koho.