Ono ani tak nejde o to, kdy mít děti. Někdy není ten správný chlap, podmínky... To se nedá naplánovat. Horší je takový ten přístup - nejdřív kariéra, cestování, užívaní, potom děti. Jenže doba kdy jsou děti malé uteče strašně rychle a potom co? Jako špatné vidím to, že se má před dětma stihnout co se dá a po narození dětí jakoby život skončil. Mám snahu dělat v životě víc než jenom vařit a uklízet (ve všech směrech - práce, koníčky, vzdělání) a často se setkávám s názorem, že se mám jako správná matka obětovat dětem a v jejich zájmu se svých tužeb vzdát. Být doma co nejdéle a neřešit nic jiného než kakání, papání a bonding. Když chci něco pro sebe, tak je ze mě matka krkavec. Tak se v dnešní době přistupuje k mateřství. To je to co mi připadá úplně absurdní, protože co potom, až děti odrostou? Budu doma jako správná matka sedět a uhánět, kdy přijedou navštívit stárnoucí matku? Takhle skončit tedy nechci.
Na druhou stranu je skvělé, že je dávno pryč doba komunistů, kdy holka po maturitě se musela co nejdříve vdát a pokud byla ve 20 stále svobodná, nebo neměla alespoň vážnou známost, tak si na ni okolí ukazovalo prstem jako na starou pannu. Nějaké užívání si svobody u holky?! Nepřijatelé. Často si brali prvního kluka o kterého zakopli a po relativně krátké známosti.Hlavně se rychle vdát! Bylo jedno, že neměli vlastní byt, často se nebyli ani schopni sami uživit, hlavně aby se co nejdřív vdala a měla co nejdřív 2 děti rychle po sobě. Jsem strašně ráda, že jsem v tý době nevyrůstala a že mám možnost se sama rozhodnout jak svůj život povedu.