V podstatě téměř na 100% souhlasím s Boží ženou. A souhlasím i s tím, že těm, co chtějí být tzv.ženou v domácnosti, jsou z 90% ženy, kterým se prostě nechce makat. Tuším, že se na mě snesou výtky zasloužilých matek, že práce v domácnosti a o děti je strašná dřina, ale prostě nemohu souhlasit. Co je tak strašně těžkého? Dát prádlo do pračky? Uvařit oběd? V dnešní době technických vymožeností (pračky, myčky atd.) prostě nemůžu souhlasit s tím, že práce ženy v domácnosti je rovna svou dřinou klasickému zaměstnání. Oblíbená fráze, že se tyto ženy naplno věnují dětem, taky neuznávám. Ano, naplno se dá věnovat dítěti tak do 2-3let. Ale zhruba od tří let dítě potřebuje ke svému dobrému psychickému vývoji se také umět prosadit a komunikovat se svými vrstevníky.
Opravdu si myslíte, že být xy let doma přinese rodinnému životu takový užitek? Děti nepotřebují aby byla máma pořád doma. Alespoň tedy od určitého věku. Práce v domácnosti v dnešní době taky moc není. Tak za co mám ženy v domácnosti uznávat?