Téma, které je bohužel stále živé i pro mě.

Nejdříve teda odpověď na otázku: ano, někdy plácnu, respektive dám i víc na zadek, ale vzápětí mi dojde, že to stejně nepomůže, že nám nepomůže nic, jen se snažit "ve zdraví" přežít vývoj našeho syna, který se vymyká všem přírodním zákonům a poučkám o výchově. Zatím jsem nenašla žádný způsob co by na něj platil, snad jen si nebrat to, že neustále neposlouchá, nebo být na něj ve čtyrech a neustále ho krok za krokem hlídat. Ale nejsme na něj 4 ale jen dva rodiče, z toho já často sama, navíc má starší neposleda mladšího bráchu, takže dodržet stoprocentně důslednost není v mých fyzickách silách. Je mi líto, že to musím samo sobě takhle říct, ale nemám na to, abych za ním neustále lítala a kontrolovala jestli někde nečiní co co nesmí atd.
Vysvětlování máme v malíku, zvýšený hlas, popis našich pocitů, přečtené knížky, a stejně efekt nula. Snad se jen "nadopovat" aby mi nevadilo to jeho neustále překračování hranic.
Taky skáče na gauči, naučil k tomu i bráchu, vždy rozhází na něm polštáře a dělají si z nich průlezky, hrají si tak, ale mě se to nelíbí, nejde pak projít malým obývákem, polštáře nejde připevnit aby nešli sundat, sedět bez nich je nepohodlné, vysvětlování nepomohlo, na zadek taky ne. Jiný příklad - vyhazují na hromady knížky z naší knihovny, je v chodbě, kde je nemám na očích, nemám ty knížky kam dát, je to otevřená knihovna, dříve si jich nevšímali, ale teď je několikrát vyházeli, jsou už dost poničené, naše srdíčko pláče jak nad knížkama tak nad bezmocí, co s tím? Na zadek dostali, vysvětlení, že s knížkama se takhle nezachází taky, že je nám z toho smutno atd. Takže mastičky, které jsou v šuplíku vedle přebalováku, z velké části je vymačkali, když jsem myslela, že si chvilku hrají ve svém pokoji.
Musela bych mít holobyt aby mi nic neničili, vysvětlení u nás nestačí, na zadek nemá efekt, nic nemá efekt, asi jen za nima chodit a hlídat jim ruce nebo je neustále zabavovat aby netihli tohle dělat. Ale to 100% nejde, namám na to energii, takže jsou i chvilky kdy jsou "bez dozoru" a hned udělají něco z toho co nesmí. Nejlepší by bylo věci co nechci aby brali dát pryč, ale nemám kam, muselo by vše lítat u stropu.
Doufám, že až budeme všichni z domu a kluci ve školkách a školách, tak to bude lepší - teď chci jen "přežít".

Ale jinak na co by bez pardonu dostali na zadek - za vběhnutí do silnice, nemyslím, že by to mělo efekt, ale snad by pochopili alespoň můj strach.