Ja moc neplacam, u nas to nezabira, protoze k tomu, ze dal zlobi, jeste navic rve . To spis, teda, kdyz zrovna nejsem vytocena do bela, se to pokousim obratit v legraci, a privest na jine myslenky, takze Adamka treba "pronasleduju" po byte a jako ze mam z prstu kleste-stipacky a tema ho jako stipu do zadku. Nebo taky zabira zlechtani.

Ale jednou to zafungovalo perfektne. Adamek se skoro do 5 pocuraval v noci, byla jsem s nim i u dr. a enureza (nebo jak se to jmenuje) to pry neni, az jsem vypozorovala, ze se nepocura ze spani, ale rano, kdyz uz je vzhuru a je proste linej vstat a dojit si na zachod. Nepomohlo nic, vysvetlovani, domlouvani, odmeny, darky, zakazy (hlavne pocitace a to jinak zabira spolehlive). Tak jsem ho proste jednou rano serezala a od ty doby ani tuk, fakt, jako kdyz utne. Tak nevim, je mozny, ze zrovna nahodicka jsem se trefila do dne, kdy by se prestal pocuravat tak jako tak, ale tomu moc neverim. A fakt je mi jedno, jestli s tim prestal ze strachu, pro me je dulezitej vysledek.

Jinak placanim zivot zachranujici situace jsem zatim resit nemusela. Ale to neni moje zasluha, Adamek se o sebe dost boji sam, takze spoustu veci proste nedela - nebeha do silnice, neleze na okno, nejezdi rychle na kole. A skakani po gauci me nak nechava klidnou, na to jsem moc lina, tohle resit. Akorat, ze nam uz z nej lezou pera, ale stejen jsme planovali ho vymenit, akorat jsme to odlozili na dobu, kdy bude trosku vetsi.