Dělala jsem 5 let školu (rok na první mateřské, dva roky práce, dva roky druhá mateřská). Za těch 5 let jsem si posunula hranice jak jsem vnímala pořádek ). Prostě co šlo mimo, byl úklid. To jsem teda nestíhala. A to ještě nejlepší čas byl, kdy jsem chodila do práce a malá do školky. Nikdo ho nestihl udělat. Když měl syn rok, tak musela začít chodit do knihovny, protože doma se to nedalo. Ráno v sobotu jsem navařila, nechala děti manželovi a vrátila se večer. Poprvé jsem si ten šílený bordel vyfotila a obrečela. A jak jsem psala, smysl pro pořádek už jsem měla v tahu, ale toto bylo fakt šílený. Pak už jsem si zvykla. Když hlídal dvě odpoledne v týdnu, tak takový bordel nestihl udělat a měl jen jedno dítě.
Prakticky jsem nežehlila, vytahovali jsme nevyžehlený, nejčastější jídlo bylo kuře nebo těstoviny s vajíčkem. Seminárky a úkoly na semináře jsem psala večer, ale dýl jak do jedenácti jsem nikdy nevydržela. Malej vstával vždycky hrozně brzo.
Ale všechno mělo jedno velký plus. Nebyl čas myslet na kraviny. Teď za ten rok, kdy mám po škole, jsem víc vyšťavená než za těch pět let předtím.
Jo, ten jeden den v týdnu, kdy jsem chodila do školy, tak mi hlídala mamka. Krmila odstříkaným mlíkem, takže ten den a noc předtím jsem odstříkávala a uvařila a nachystala věci. TAky jsem se snažila mít trochu uklizeno, protože maminka je na pořádek . TAkže po ní bordel nezůstal. To bylo fajn. Někdy ještě odevzdávala malého sousedce. Vlastně ta mi taky hlídala (jsem úplně zapomněla), ale ta ho měla většinou u sebe a dávala ho sem jen spát .