jejda, tak toho jsem se bála.

No my jsme docela rezignovali, já tak nějak tuším, že velké zlepšení nebude, jedině se naučit s tím žít. Ale já např. nevím jak naučit samu sebe, aby mě to jeho neposlouchání nevytáčelo do vývrtky, abych se nenervovala něčím co sama nemůžu ovlivnit. A taky jak to udělat, abych přežila i jako ve společnosti - tj. aby nebyli ostudy ve školce, škole, atd.

Nedávno se přičůrnul ve školce, zrovna když jsem pro něj přišla - a on nesnese být mokrý, tak se svlíknul a začal běhat nahej po třídě, no neposlechl mě ani učitelku, ale co s tím??? Zabít ne, nechci sedět. Přitom co se dělá a nedělá do něj meltujeme pořád

A taky mi teda některé maminky říkají, jak jsem na něj měkká. Ale to se mi nezdá, bohužel na něj musím chtě-nechtě křičet dost často, na zadek když mi uteče třeba na silnici taky dostane, vysvětlujeme kudy chodíme, a stejně efekt nevidím.