šmoulata
To, že někdo děti nebije neznamená, že si takové děti zákonitě vše dovolí, nemají žádné hranice a myslí si, že můžou všechno. Nebít dítě nemusí znamenat volnou výchovu.
Já neřeším každou prkotinu, někdy fakt zírám, za co všechno děti dostanou plácanec,takže důvodů k usměrňování mám míň. Vzhledem k tomu, že se snažím neřvat a řešit věci v klidu, tak často stačí zvýšit hlas a už je mu jasné, že jde do tuhého a poslechne. Kdybych řvala furt, nebo neustále plácala, tak to přestane vnímat a nebude to fungovat. A motivaci používám spíš pozitivní, než negativní, viz RaR. Vždycky pravda neposlechne, ale to je u takhle starých dětí běžné. Dúležité je aby poslechl v situacích, kdy je to opravdu nutné.

Sama jsem byla coby Au-pair v Anglii v rodině se 7 dětma a ti ze zásady tělesné tresty nepoužívali. Ty děti byly zdravě sebevědoé, živé, ale slušně vychované a rozhodně jim nepřerůstali přes hlavu. Takže to opravdu jde i jinak, než plácáním, vidím to i okolo sebe u pár rodin. Nezatracuji úplně tělesné tresty, ani ty, co takhle vychovávají. Na některé děti to je asi to jediné co funguje, jen mi připadá, že se to tady používá příliš často a brzo, prostě jako první způsob výchovy, místo aby to bylo to poslední, po čem rodiče šáhnou.