tak stará, abych byla ve škole trestaná vařečkou, to opravdu nejsem :) docela se tu začínám bavit

psycholožka se mnou souhlasí v tom, že pokud na dítě opradu nezabírá žádná domluva a pokud má snížený práh bolesti, tak jedno plácnutí vařečkou opravdu neuškodí, naopak udělá tu stejnou službu jako plácnutí rukou u běžných dětí, bohužel, je to tak.
nikde jsem nenapsala, že jsem ho zmlátila, to ne, ale musela jsem ji použít, to ano

zkušenosti, které k nám jdou ze západních států, mě ale opradu neutvrzují v tom, že by jejich metody byly o tolik lepší než naše, spíš naopak. pokud dětem dovolíme všechno (ono to mluvení do jisté míry zabírá, ale jak opakuju, ne vždy a ne na všechny děti), tak se s nima nedá domluvit, protože občas prostě autorita potřebuje být větší

nemám pocit, že by američtí puberťáci, kteří už byli vychovávání bez fyzických trestů (myslím pořád na věk předškolních dětí, o školákách a starších je to už jiný téma), byli o tolik citlivější, slušnější a přemýšleli víc o svých činech než naši čeští puberťáci, kteří v případě potřeby nějaký to plácnutí potkali

dokud si můžu vybírat, tak radši vychovám ze svýho dítěte slušnýho člověka než to, co roste na západě, jejich výchova vypadá dobře, ale výsledky nějak pokulhávají

jinak k tomu vysvětlování - bydlíme u hlavní cesty, je to průjezd městem, bohužel. a je to okraj města, posledních 100 metrů, většina řidičů má dojem, že už jsou vlastně někde úplně jinde a ani náklaďáky tu nejezdí 50 km/h. Od vchodových dveří k silnici je to přibližně 5 metrů. Jsou situace, kdy mám dítě a nákup a zamčený dveře. Musím dítě pustit. A kolik mám pokusů na to, aby mi dítě mohlo utýct a já mu mohla jenom vysvětlovat a mluvit na něj?
musí poslechnout a musí poslechnout z jakýhokoliv důvodu. a musí poslechnout vždycky. At klidně poslechne proto, že se bojí, že mu nařežu, ale ať stojí a ani se nehne

pochopitelně je takových příkladů mnohem víc, ale i ten jediný stačí

a když je dítě neskutečný ignorant na domluvu, nezbývá než volit přežití, i za cenu "násilí"

teď už si dovolím i toho nejmladšího pustit, a když sejde ze schodů až k chodníku, na dva metry od cesty, vím, že může, teď už se s ním domluvím a nepotřebuju, aby se bálo trestu (fyzickýho, jinýho se v tomto věku nebojí)
se staršíma jsem se takto dokázala domluvit minimálně o rok mladšíma, prostě ještě v době, kdy seděli v kočáru, už chápali význam mluvenýho slova, tento ne

většina dětí chce být hodná a chce dělat radost, ve věku už kolem roku dělají všechno proto, aby udělaly radost vychovatelům (zase nepoužívám rodiče, ony dělají rády radost všem, kdo je s nima a koho mají rády), za pochvalu, za pohlazení
s takovýma je domluva dobrá

pokud ale dítě tuto potřebu nemá, z důvodu, který nebudu popisovat, tak se na něj musí jinak


to, že se mi s řevem válel v obhodě nebo v autobuse po zemi, že řval na celý supermarket, jako bych ho vraždila jenom proto, že jsem mu rozepla bundu, že doma předváděl hysterický scény, až se sousedi ptali, co se děje, to mě nechávalo v klidu, je mi jedno, co říkají lidi, já vím svoje a kdo ví taky, ten se nedivil, ale pokud jde o bezpečnost, tam musí moderní výchova počkat, až je k tomu připravená půda

takže jenom znovu opakuju - počkej na víc zkušeností, ale ke všem se nedostaneš, takže nesuď nic, co neznáš, důvody pro jednání můžou být daleko složitější, než si umíš představit