Šmoulato - mému nejmladšímu teď už bude 8 let. Pamatuji si, že když byl malý, nesnášel, aby ho někdo držel za ruku, bral to jako omezování, což on neměl a nemá rád doteď. Pamatuji si, že každý pokus o chycení ruky vyvolat jeho zuřivost a vztek a nekontrolovaný chování, utíkání kamkoli. 100% vím jistě, že plácanec nebyl potřeba. A taky ze zkušenosti vím, že nejvíc škody nadělá to, když něco podobného se chce ve stresu, ve spěchu. Dítě potřebuje čas. Takže je špatně dítě něco takového učit, když zrovna pospíchám někam a není na výběr. Musí se to učit za situace, kdy na dítě mám čas - na procházce třeba, když jsme šli na hřiště a kdy jsem synovi vysvětlovala, že tam půjdem, ale schválně jsem zvolila hřiště, ke kterému se musí jít kolem frekventované silnice. Tam jsem mu vysvětlovala, že ho za ruku nebudu držet pořád, ale pokud se o něj bojím, tak na tom trvám a není žádné moci, jak mě donutí, abych ho pustila. Chce hřiště, musí snést držení se za ruku. Šli jsme a jakmile se mnou začal bojovat, aby se mi vymanil, okamžitě jsme se obrátili s tím, že na hřiště nepůjdeme, musíme domů a snažila jsem se, aby pochopil, že to není trest, ale že to je proto, že o něj mám strach, bojím se, že se vytrhne, porazí ho auto a budu nešťastná. Nemá cenu mu tak nízkém věku vysvětlovat, že ho to bude bolet nebo že může být mrtvý. Tomu nerozumí, není schopen si to představit a pochopit to. Naučil se to poměrně rychle a i teď, pokud ho požádám, aby mi podal ruku a řeknu proč, udělá to. Ví, že to není výmysl, že to je nutné, kvůli jeho bezpečí. Později jsem ho začala učit, aby v okamžiku, kdy na něj křiknu, ihned zastavil, ať dělá cokoli a je zrovna kdekoli - takové štronso. - abych ho nemusela nahánět před silnicí a nemusel se mě držet na ruku už 100 m předem. Tím, že si toto chování osvojil, věděl, že mu dávám víc volnosti. Dítě se necítí být svazováno, cítí, že mu dávám důvěru, tak spolupracuje. Dítě není pes, nechci aby bezmyšlenkovitě reagoval na povely, musí vědět, proč ten povel dávám a proč ho má splnit. Na stůj se před silnicí zastaví a zastaví ho zpočátku slůvko stůj, ale pak mu okamžitě musí blesknout, že nezastavil kvůli stůj, ale kvůli tomu, že tam je silnice, což je nebezpečné. A další krok toho je, že za čas zastaví a bez stůj, a to proto, že ví, že tam je silnice.
Toto si neosvojí hned, chce to čas, hodně času. Vím, že když máš 3 děti, je to těžké, ale dá se to, to vím zcela jistě.