No já mám 4 děti ze stejných výše uvedených důvodů...sama mám 2 bráchy a pamatuju jak jsme si v dětství byli oporou a jak jsme v pubertě kuli pikle proti našim, protože přece byli tak hrozně nemožní...
Bohužel nyní nejsem ani s jedním z nich v kontaktu. Oba si šli svou cestou. Oba s rodinou přerušili veškeré kontakty. A já jsem prostě připravena na fakt, že o rodiče, pokud by se jim něco stalo se budu starat sama.
Taky má představa, že moje děti budou oporou sobě a hlavně tomu nejstaršímu, postiženému dostává jaksi na frak...je to na dýl...jen tím chci říct, že pokud cítíš, že jedno dítě vám stačí a máš pro to i rozumové důvody (a já už bych ted po zkušenostech dala hlavně na rozum, protože city jsou klamná záležitost) tak bych se netrápila.
Stejně jako, když někdo chce mít víc dětí, tak at to tak má. Někomu vyjde všecko jak si představil a je to paráda, nekdo se i přes dobré zkušenosti druhých stejně zklame... Nevím jestli to píšu srozumitelně. Prostě vše má svoje pro a proti a je třeba to fakt zvážit. I když ty touhy po miminku chápu, i ty pochybnosti...ale ty budou i po dalším dítěti. Udělali jsme fakt správně?