Mám bráchu a i když se prakticky nestýkáme - se potkáváme, když jedu k mámě, tak jsem ráda, že ho mám. Jsme příliš rozdílní, abychom spolu trávili nějak víc času, ale vím, že se mohu na něj obrátit, když budu potřebovat (ručí mi na hypotéku) a stejně tak se může obrátit on na mě.

U přátel si právě také cenim nejvíc upřímnosti a asi i proto jich moc nemám - ostatní jsou jen známý. Loni jsem právě kvůli neupřímnosti ukončila jedno přátelství... zjistila jsem, že kamarádka mi o sobě hodně lže a neunese, když jí řikám, co si myslim. No ona taky tak trochu chtěla řídit můj život...